Händel: Concerti Grossi II.

(…) Akademie für alte Musik se svým prvním houslistou Bernhardem Forckem natáčela v kostele sv. Nikodéma v Berlíně. Jejich nahrávce vládne jakýsi svěží duch experimentování a chuti objevovat. Ono by se zdálo, že vše je zapsáno v notách, ale například volba nástrojů continua – tady se střídají cembalo, loutna, varhaní pozitiv, kontrabas a příležitostně fagot – dává hudbě žádoucí specifické zabarvení. (…) Co na orchestrech staré hudby miluji, že i při plném zvuku máte pocit, že rozeznáte každého hráče, každý jednotlivý hlas. Je to bohatství barev, jaké v hudbě tohoto období dosáhnou moderní orchestry jen s velkou obtíží. A to je zde nabízeno plnými hrstmi. (…) Z nahrávky čiší kolektivní souznění a nebývalá srdečnost. Pomalejší věty jsou vyloženě líbezné. Tam, kde je v hudbě obsažen patos, jsou hráči schopni vytvořit velký zvuk a napětí. Nikde se ale netlačí na pilu, nejsou zde dramatické kontrasty, propady, otřesy. Každá fráze má i svůj konec, hudba dýchá. A rychlé věty, ty jsou nevtíravě vtipné. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Pentatone.