Hana Blažíková: Starou hudbou jsem nasákla už v rodině

Díky němu se setkala s barokní hudbou jiným způsobem, než jak je běžné na konzervatořích. Vášeň pro středověk a renesanci zažehl už na základní škole v hodinách hudební výchovy legendární Pavel Jurkovič. Další pěvecké zkušenosti sbírala v dětském pěveckém sboru Radost: „Někteří lidé se začínají zbytečně brzo školit v sólovém projevu. Myslím si, že by člověk měl strávit mládí v pěveckém sboru a ne se hned snažit zpívat árie. Počkat, až hlas vyzraje a teprve potom se věnovat sólové dráze. Do takových 14-15 let sborové zpívání nikomu neuškodí. Je ale důležité mít dobré vedení sbormistra.“

Po konzervatoři ji nepřijali na VŠMU v Bratislavě a tak si podala přihlášku na Filozofickou fakultu. „Studium na hudební vědě bylo to nejlepší, co jsem tehdy mohla udělat. Získala jsem tam grunt znalostí právě o staré hudbě, dostala jsem se tam mnohem hlouběji k hudbě středověké. To byl dobrý nápad,“ konstatuje Hana Blažíková. Studia z časových důvodů nedokončila, protože pracovních nabídek začalo přicházet čím dál víc.

Jedním s osudových bylo setkání se slavným belgickým dirigentem Philipem Herreweghem. „Od něj jsem se strašně moc naučila. Naučila jsem se s ním provozovat Bacha. To, že od začátku velmi lpěl na tom, aby se Bach přednášel jako text, že jeho hudba s textem velmi úzce souvisí. Naučil mě toho opravdu hodně a ta spolupráce je pro mě zásadní.“ Ostatně obdiv je oboustranný, světový dirigent Hanu považuje za nejlepší současnou interpretku staré hudby.

Hana Blažíková|foto: Michael Kyselka

Přitom její cesta k Bachovi byla poměrně trnitá. „Objevila“ ho až v roce 2005, kdy Bachovu Velkou mši h-moll provedla s Collegiem 1704 Václava Lukse. Tehdy pochopila, o čem všichni ti lidé mluví. „Pro mě je Bach důležitý tím, že jeho hudba je neskutečně nabitá emocemi. A kdykoliv zpívám jeho hudbu, mám pocit, jako kdyby vyvěrala ze mě. Není to něco, co někdo napsal a já to pouze interpretuji. Ty emoce jakoby byly moje vlastní. Je to velká láska.“

Zelenka si pozornost, která je mu věnována, určitě zaslouží. Je to skvělý vývozní artikl. Zelenkou jsou v zahraničí fascinováni. Všichni v zahraničí vědí, že česká scéna staré hudby zažívá ohromný boom. České ansámbly mají velmi dobré jméno v zahraničí.

Hudebních lásek má ale Hana Blažíková nespočet, k těm zásadním v jejím životě patří také hudba středověku a gotická harfa: „Začít chodit na harfu byl jeden z nejlepších nápadů, které jsem kdy v životě měla. Harfa se mi vždycky po zvukové stránce strašně líbila. Vždycky mě na ní také fascinovalo, že to je jeden z nejstarších nástrojů, které na zemi existují. A spojení lidského hlasu a harfy mi vždycky připadalo, že je to ta nejkrásnější zvuková kombinace vůbec.“

Hana Blažíková je vskutku mimořádná osobnost. Nejen na scéně staré hudby, i když ta je jejím osudem. Zbožňuje ji publikum na celém světě, produkce těch nejprestižnějších světových festivalů staré hudby podmiňují angažování ansámblů, s nimiž spolupracuje, její účastí. Do rozhlasového studia přišla těsně po návratu ze Spojených států a za pár dní zase „mizí“ na turné s Philipem Herreweghem.

Příliš často ji tak na domácím podiu nevidíme, ale pokud už se na její koncert dostanete, je to obrovský zážitek. Sopranistka s nezaměnitelnou barvou hlasu má neobyčejnou schopnost vyvolat v posluchači celou škálu emocí, umí dojmout i rozněžnit, vtáhnout do děje , protože ať už zpívá vypjaté Bachovo „Jauchzet“ nebo středověkou melodii Hildegardy z Bingenu s vlastním doprovodem na gotickou harfu, vždy velmi dobře ví, o čem a hlavně proč zpívá. Přímo z ní čiší, jak absolutně si hudbu užívá.