Gabriela Kumar Sharma: Touha žít několik životů

Gabriela Kumar Sharma před Columbia University v New Yorku
Gabriela Kumar Sharma před Columbia University v New Yorku

Narodila se v Praze a v USA žije od roku 1992.  Její první emigrace se uskutečnila před rokem 1989, druhá paradoxně po listopadové revoluci. Se svým indickým manželem se potkala na studiích v Jeruzalémě. Je lingvistkou a historičkou, aktuálně programovou koordinátorkou Hudební fakulty Kolumbijské univerzity.

V Česku brzy vyjde kniha Stříbrná kresba světlem, na které spolupracovala s fotografem Karlem Koutským, kamarádem z pražského undergroundu 80. let.

Je důležité, aby si člověk uvědomil, že cokoli dělá, a je to ve prospěch ostatních lidí, tak už z toho by měl mít velkou radost.

Před natáčením Vizitky se Gabriela omlouvala za svou češtinu, protože u ní doma se mluví pouze anglicky a hindsky. Konverzovat na Manhattanu česky je pro ni vzácnost. Umí ještě francouzsky, hebrejsky a vyzná se ve starověkých semitských jazycích, také v historii fotografie a administrativě postgraduálního studia hudebního oddělení Kolumbijské univerzity v New Yorku, kde pomáhá doktorandům hudební vědy a kompozice. V polovině studia na prestižním pražském gymnáziu z něj dobrovolně odešla. 

Během výslechu na STB jsem přes noc zestárla a zvážněla. Byla to na straně druhé dobrá zkušenost, věděla jsem, že se musím rozhodnout, buď jít cestou disentu, nebo se přizpůsobit režimu.“ Zanedlouho poté odešla s rodiči do emigrace. Jeden z životů se uzavřel. Poté se načas vrací do Československa, aby „emigrovala“ podruhé.

Druhý život prožila v USA, kde začala studovat na Hunter College v New Yorku  dějiny moderního umění, hlavně fotografii a francouzštinu.

Mými velkými oblíbenci jsou Josef Sudek, František Drtikol, Anna Fárová a Josef Koudelka. Samozřejmě také Karel Koutský, jeho černobílé fotky, ke kterým jsem pro novou autobiografickou knihu vybírala texty jeho přátel a editovala ji. Z mezinárodních fotografů je to Henri Cartier-Bresson, Robert Doisneau, Ansel Adams, Annie Leibovitz a také Alfred Stieglitz.

Třetí život začala Gabriela Kumar Sharma na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Hebrejština je těžký jazyk, člověk musí udělat spoustu práce. V Jeruzalémě jsem prožila asi nejkrásnější roky ve svém životě. Také jsem v té době učila angličtinu na palestinských teritoriích, byla to obrovská zkušenost. Zažila jsem oba ty světy. Pokud obě strany neudělají kompromisy, tak se jedná o nevyřešitelný konflikt. Vždy mi připadá směšné, když jiné země prohlašují, že ony to vyřeší.

 Další z životů prožila v Indii:

Když tam přijedu, je to poetický svět, každý obyčejný člověk s vámi mluví jako filozof, vidíte tam věci, jak doopravdy jsou, i když to není mnohdy příjemné. Také, naučila jsem se tam svým způsobem nebát se smrti.

Ivan Binar: Člověk nemůže očekávat, co si vysní, realita je vždycky jiná

Ivan Binar

Na sklonku šedesátých let se v Ostravě intenzivně věnoval mnoha aktivitám, mimo jiné divadlu. Po návratu z vojny se jako autor i herec podílel na představeních Divadelního klubu Waterloo. Série představení parodie na prózu „Syn pluku“ byla v roce 1971 ukončena zatčením protagonistů, soudním procesem a nepodmíněným vězením.          

Gabriele Kumar Sharma se stýská po New Yorku 90. let, po městě bez mobilů, bez velkého množství pravidel, po městě svobodném a bez důrazu na přílišnou politickou korektnost: 

Ta celková atmosféra světa nás nutí, abychom byli, aniž si to třeba uvědomujeme, pod určitým područím. Svoboda je i není. Společnost vytváří čím dál tím víc pravidel a Amerika chce být super mocností, a to si, myslím, vytváří stres. Něco se musí stát, aby se to změnilo, musí vyvstat nová revolta, rebelství. Ale to by měli udělat už mladí lidé.