Gabriela Kumar Sharma: Touha žít několik životů
Narodila se v Praze a v USA žije od roku 1992. Její první emigrace se uskutečnila před rokem 1989, druhá paradoxně po listopadové revoluci. Se svým indickým manželem se potkala na studiích v Jeruzalémě. Je lingvistkou a historičkou, aktuálně programovou koordinátorkou Hudební fakulty Kolumbijské univerzity.
V Česku brzy vyjde kniha Stříbrná kresba světlem, na které spolupracovala s fotografem Karlem Koutským, kamarádem z pražského undergroundu 80. let.
Je důležité, aby si člověk uvědomil, že cokoli dělá, a je to ve prospěch ostatních lidí, tak už z toho by měl mít velkou radost.
Před natáčením Vizitky se Gabriela omlouvala za svou češtinu, protože u ní doma se mluví pouze anglicky a hindsky. Konverzovat na Manhattanu česky je pro ni vzácnost. Umí ještě francouzsky, hebrejsky a vyzná se ve starověkých semitských jazycích, také v historii fotografie a administrativě postgraduálního studia hudebního oddělení Kolumbijské univerzity v New Yorku, kde pomáhá doktorandům hudební vědy a kompozice. V polovině studia na prestižním pražském gymnáziu z něj dobrovolně odešla.
Během výslechu na STB jsem přes noc zestárla a zvážněla. Byla to na straně druhé dobrá zkušenost, věděla jsem, že se musím rozhodnout, buď jít cestou disentu, nebo se přizpůsobit režimu.“ Zanedlouho poté odešla s rodiči do emigrace. Jeden z životů se uzavřel. Poté se načas vrací do Československa, aby „emigrovala“ podruhé.
Druhý život prožila v USA, kde začala studovat na Hunter College v New Yorku dějiny moderního umění, hlavně fotografii a francouzštinu.
Mými velkými oblíbenci jsou Josef Sudek, František Drtikol, Anna Fárová a Josef Koudelka. Samozřejmě také Karel Koutský, jeho černobílé fotky, ke kterým jsem pro novou autobiografickou knihu vybírala texty jeho přátel a editovala ji. Z mezinárodních fotografů je to Henri Cartier-Bresson, Robert Doisneau, Ansel Adams, Annie Leibovitz a také Alfred Stieglitz.
Třetí život začala Gabriela Kumar Sharma na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Hebrejština je těžký jazyk, člověk musí udělat spoustu práce. V Jeruzalémě jsem prožila asi nejkrásnější roky ve svém životě. Také jsem v té době učila angličtinu na palestinských teritoriích, byla to obrovská zkušenost. Zažila jsem oba ty světy. Pokud obě strany neudělají kompromisy, tak se jedná o nevyřešitelný konflikt. Vždy mi připadá směšné, když jiné země prohlašují, že ony to vyřeší.
Další z životů prožila v Indii:
Když tam přijedu, je to poetický svět, každý obyčejný člověk s vámi mluví jako filozof, vidíte tam věci, jak doopravdy jsou, i když to není mnohdy příjemné. Také, naučila jsem se tam svým způsobem nebát se smrti.
Ivan Binar: Člověk nemůže očekávat, co si vysní, realita je vždycky jiná

Na sklonku šedesátých let se v Ostravě intenzivně věnoval mnoha aktivitám, mimo jiné divadlu. Po návratu z vojny se jako autor i herec podílel na představeních Divadelního klubu Waterloo. Série představení parodie na prózu „Syn pluku“ byla v roce 1971 ukončena zatčením protagonistů, soudním procesem a nepodmíněným vězením.
Gabriele Kumar Sharma se stýská po New Yorku 90. let, po městě bez mobilů, bez velkého množství pravidel, po městě svobodném a bez důrazu na přílišnou politickou korektnost:
Ta celková atmosféra světa nás nutí, abychom byli, aniž si to třeba uvědomujeme, pod určitým područím. Svoboda je i není. Společnost vytváří čím dál tím víc pravidel a Amerika chce být super mocností, a to si, myslím, vytváří stres. Něco se musí stát, aby se to změnilo, musí vyvstat nová revolta, rebelství. Ale to by měli udělat už mladí lidé.
Nejposlouchanější
-
Japonsko je země průměrů, odchýlení vede k šikaně, říká japanolog Jan Sýkora
-
Giacomo Casanova: Historie mého života. Paměti slavného svůdce žen i diplomata, umělce a špióna
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Georges Rodenbach: Mrtvé Bruggy. Mistrovská novela belgického autora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.