František Gellner: Radosti života

Básně jsou koncipovány jako stručné záznamy životních příhod studenta, který svůj čas tráví nejraději v kavárnách a hospodách. Gellner usiloval o zrušení hranice mezi literaturou a skutečným životem autora a polemicky se tak vymezoval vůči silně stylizované tvorbě symbolistů a dekadentů.

Slovník sbírky je plný výrazů ze všední velkoměstské mluvy a vulgarismů, jež s oblibou staví do kontrastu s konvenčními poetickými obraty, či výrazy z oblasti odborného vyjadřování a žurnalistiky.

Tyto kontrasty mezi vysokým a nízkým stylem jsou hlavním nástrojem Gellnerovy kritiky oficiálních norem uměleckých a společenských. Připojil se tak soudobé protiměšťácké kritice anarchistů. Se sebeironickým úsměškem nahlížel ale také na samo bohémství, které je jako životní program bezvýchodné.

Svým pravidelným a jednoduchým tvarem připomínají básně této sbírky pouliční popěvky. Není divu, že se také díky svému písňovému rytmu zpívaly po hospodách i v kabaretech.

Pro nonkonformní mládež jsou Gellnerovy básně atraktivní stále – svědčí o tom i to, že některé z nich zhudebnily punkrockové skupiny Visací zámek, Volant nebo Malomocnost prázdnoty a také písničkáři Jaromír Nohavica, Pepa Nos či Jan Burian.

František Gellner: Radosti života