Fotbalové deníky

Zpočátku se zdá, že zápolení o první místo a stupně vítězů se v Hájíčkově knize opravdu týká jen sportovní terminologie. Ta partnerská se ale brzy prosadí mnohem výrazněji. Hlavní mužský hrdina Honza - Jan Převorský, "čtyřicátník s dobrým autem, mírnou nadváhou a vášní pro fotbal" - se soustředí především na blížící se mistrovství ve fotbale, odehrávající se v Německu roku 2006. A tak to vypadá na trochu nudné líčení životních priorit muže ve středním věku, který si dokonce koupil nové auto, aby mohl "jet s kamarádem do Německa a tam vyvádět jak utrženej ze řetězu..." - ale to už se děj přesouvá do jiné dimenze. Přísný soud pronáší Honzova partnerka Radka, velmi zaměstnaná mladá žena, zcela bez pochopení pro honbu za "kulatým nesmyslem". Radka poprvé otevře parterovy fotbalové deníky, záznamy o odehraných zápasech, které si vede od dětství, a do Honzova života vstupuje další žena, jeho nevlastní, o dvacet let mladší sestra Simona. Honza nakonec odjíždí na úplně jinou cestu než na plánovanou fandovskou jízdu.

V tom okamžiku začíná nejdůležitější "zápas" hrdinů Hájíčkovy novely - o návrat do minulosti, do vesnického prostředí, k otci, k dávno potlačovaným vzpomínkám a hlavně k nevyřešeným problémům a k dávným zraněním, která způsobují rodiče opouštějící své děti. Honza se Simonou uniká od Radky (během své týdenní dovolené ji veze za přítelem do Krkonoš), ale neunikne před tím, co jej stále tíží, co jen zasunul kamsi do podvědomí a místo čeho si vystavěl náhražkové rituály - jako například své fotbalové fandění.

Jiří Hájíček|foto: ČTK,ČTK

Hájíčkovo vyprávění není nijak neobvyklé ani exotické - je o lidských vztazích, partnerských a sourozeneckých, o možnostech vzájemného sblížení a o neprostupnosti určitých hranic. Svižný děj o tom všem hovoří přístupně, věcně, bez sentimentu. Čtenář se nedozví, jak to s jednotlivými postavami dopadlo. Kdo se ke komu vrátil, kdo koho opustil. Ani se svou "polosestrou" si Honza příliš neporozumí a jejich cesty se zřejmě po krátké letní epizodě rozejdou. Vzájemné prolnutí hlavních protagonistů nakonec zůstane bez happyendu. Podstatnější je fakt, že autor na malém prostoru zdařile uplatnil své oblíbené téma, když poukázal na to, že minulost nelze jen tak jednoduše uzavřít a opustit.

A fotbal? Kupodivu právě tento svět zůstává jakousi neutrální půdou. Tam je možné ztratit identitu, anonymně projevit emoce. To je jediný svět zapomnění, ohraničený pevnými pravidly a možností vyřešit vše jednoduchým nařízením trestného kopu nebo střídání hráčů. Fotbalové deníky Jiřího Hájíčka nejsou dílem, které by nabízelo jakékoliv kompletní řešení. Není to nějaká převratná či "věci ujasňující" road movie. Závěr je otevřený a mnohé se ještě může udát, vysvětlit, "opravit". Důležité ale je, že autor zvolil styl, který jako by odečítal z rubrik "Psáno životem". Neřeší všechno, ale mnohým určitě leccos připomene a napoví.

Jiří Hájíček, Fotbalové deníky, Host, Brno 2007