Faust a Markétka v Ypsilonce (recenze)

Pražské studio Ypsilon vstoupilo do boje o diváckou přízeň titulem Faust a Markétka, který je kombinací nejrůznějších podob faustovského tématu a faktů ze života operního skladatele Charlese Gounoda. Režie se ujal Jan Schmid. Nová inscenace Ypsilonky, na které spolupracoval původní tým divadla, bude patrně přijímána kontroverzně. Je to dáno už v samém základě a bude záležet na divácích, zda tuto "starou Ypsilonku " přijmou. Jasně se tu navazuje na inscenace z dřevních dob Ypsilonky (Mozart v Praze nebo La Traviata), kombinující úryvky z díla s rozporuplným životem tvůrce a charakteristický sound hudebních vložek, které jsou dílem spolupráce režiséra Jana Schmida, scénografa Jaroslava Maliny a hudebníka Miroslava Kořínka. A v obsazení dominuje také tzv. stará garda Ypsilonky - Martin Dejdar, Jan Jiráň, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek či navrátivší se někdejší herec (dnešní renomovaný překladatel) Julek Neumann. Jeviště se zaplňuje množstvím charakterů vycházejících z reálných historických postav (Turgeněv, Bizet, Gounod), postav z divadelních kusů (Faust, Markéta, Marta, Wagner, Kašprle), ale také postav symbolických (Nebe, Peklo,. Zubatá). Faustovské téma o relativitě dobra a zla, o neustálé touze po požitcích a poznání, je bez diskuzí stále aktuální. Před očima nám tedy v úryvcích defilují postavy inspirované nejen Gounodovou operou z 19.století, ale také Urfaustem, Goethovými notoricky známými scénami a lidovými podobami Fausta. Ústřední dvojice Fausta (v provedení Martina Dejdara) a Markétky (Markéta Plánková) doplňuje klasický ďábelský Mefisto barytonisty Romana Janála. Kontrast vyučeného operního pěvce a hereckého zpívání je doplněn typickými ypsilonkovskými sbory (v nichž se kromě Gounodovy hudby objevují úryvky populárních kusů 20.století jako Bernesteinova West Side Story)i dirigovanými přímo na scéně autorem aranžmá Miroslavem Kořínkem. Martin Dejdar umí být jak mírně jetým Faustem, tak jeho omládlou podobou, ale i floutkovským Gounodem, Markéta Plánková křehkou půvabnou Markétkou, Roman Janál pak klasicky operním zjevením ďábelského Mefista, ale i rozpačitým měšťáckým vtělením podváděného Louise Viardota. Půvabným, typicky českým Kašpárkem s dřevěnými pohyby a lehce ironickými (či přihlouplými) komentáři Petr Vršek. Také příjemně uvolněný glosátor, sám Pán Bůh, čili Nebe, Arnošt Goldflam si svou roli užívá.

Berme tedy tuto novou inscenaci, uvedenou v roce 40.výročí Ypsilonky, nejen jako hold jejímu duchovnímu otci Janu Schmidovi, ale také jako příjemnou připomínku starých dobrých časů divadla, které spoluurčovalo historii malých scén u nás.