Edgar Allan Poe: Povídky

Edgar Allan Poe se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu jako jedno ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud Poeovo prostřední jméno Allan.

Edgar studoval literaturu na univerzitě ve Virginii, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. V roce 1834 získal hlavní cenu v soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor za svůj příběh Rukopis nalezený v láhvi. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847).

Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a bludných vidin. Roku 1845 uveřejnil Havrana, báseň, která doslova ohromila tehdejší veřejnost. Poe zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy. Zažije hrůzu deliria, cestuje z místa na místo, pokouší se o sebevraždu. Prochází různými vztahy k ženám, které mu komplikuje hrůza z pohlavního spojení, již zřejmě vyvolal zážitek přítomnosti u narození sestry.

3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku. Z deliria tremens, do kterého upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel v ranních hodinách 7. října 1849.

Edgar Allan Poe byl mistr vyprávění, se čtenářem hraje komplikovanou hru, kterou sám nazývá arabeskami. Literatura je mu hrou rozumu i imaginace, přesně komponovanou skladbou, jak dosvědčuje jeho esej Princip poezie, s nímž slavil úspěchy na přednáškových výjezdech.

Filozofie nábytku

O Edgaru Allanu Poeovi můžeme říci, že byl z amerických prozaiků své doby tím nejméně americkým. Svojí poetikou a romantickou fantazií se hodí spíše do Evropy, kde se ostatně také odehrává většina dějů jeho próz.

Jeho povídka Filozofie nábytku je ovšem velice americká. Pojednává o estetice bytového zařízení a je k americkému vkusu neobyčejně kritická. Porovnává estetická měřítka Francouzů a Angličanů s těmi americkými a nachází příčiny toho, proč je americký vkus tak okázalý a špatný. Na závěr nám předkládá obraz dobře, tj. vkusně a účelně zařízeného pokoje (přestože E. A. Poe žil celý život v hmotném nedostatku hraničícím s bídou a nikdy neměl to štěstí v takovém skromném, leč pohodlném pokoji žít a pracovat).

Černý kocour 

Černý kocour je jedna z povídek, které můžeme směle nazvat hororem i podle dnešních měřítek tohoto žánru. Je vybavena nejen vnějšími znaky strašidelnosti, ale zejména psychologickou hrůzou, obrazem čirého zla v ďábelsky sebeironické podobě.

Tři neděle v týdnu

Povídka Tři neděle v týdnu je na Poeovy poměry mimořádně mírumilovná. Vypravěč příběhu má zvláštního prastrýce Trumberona. Je to „jemný, starý, urozený“ Angličan, ale tak důsledně lpí na dodržování slova, že je mu svatá spíše litera závazku, nežli pravá podstata. Ačkoli nemá nic proti synovcovu sňatku se svou dcerou Kaťuškou, věren svým zásadám určí zdánlivě nesplnitelnou podmínku: musí se sejít tři neděle v jednom týdnu.

Ďábel ve zvonici

Povídka  Ďábel ve zvonici se odehrává v holandském městysu Vondervotteimittiss (slovní hříčka na anglickou větu „Wonder-what-time-it-is“), kde  žijí spokojení obyvatelé, kteří nemají rádi změnu. Nenajde se pamětník, jenž by pamatoval byť sebenepatrnější změnu čehokoli v obci. Vždyť i zmínka o možnosti něčeho takového bývá považována za urážku.

Rukopis nalezený v láhvi

Týdenní cyklus povídek E. A. Poea uzavřeme příběhem Rukopis nalezený v láhvi, za který autor získal v roce 1834 hlavní cenu v soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor.