Dvanáct zastavení Anastáze Opaska

Jan Anastáz Opasek, převor břevnovského opatství, rok 1939

V cyklu Osudy uvádíme desetidílnou četbu na pokračování ze vzpomínek arciopata břevnovského kláštera. Poslouchejte od 15. dubna vždy v 11:30 na stanici Český rozhlas Vltava.

Připravila Jana Doležalová. V režii Lukáše Hlavici účinkuje Michal Pavlata.

Jan Opasek se narodil 20. dubna 1913 ve Vídni. V roce 1919 se rodina přestěhovala do Kolína, kde Jan v roce 1932 maturoval na reálném gymnáziu: V tomtéž roce odešel do kláštera v Břevnově a vstoupil do benediktinského řádu. Přijal řeholní jméno Anastáz (řecky „kdo vstal z mrtvých“).

V letech 1933–1938 studoval Jan Anastáz teologii v Praze a na Institutu sv. Anselma ve Vatikánu. V červenci 1938 byl vysvěcen na kněze a téhož roku získal v Římě doktorát teologie. Když se v roce 1939 vrátil do vlasti, byl jmenován konventuálním převorem břevnovského kláštera.

Během 2. světové války spolu se svými spolubratry pomáhal pronásledovaným a jejich rodinám. V roce 1947 obdržel Řád za zásluhy v boji proti nacismu. V tomtéž roce byl zvolen opatem kláštera. V září roku 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

V roce 1968 odešel do Rakouska a poté do Spolkové republiky Německo. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus bonum. V Německu žil do roku 1990, kdy se vrátil do břevnovského kláštera a znovu se ujal úřadu opata.

V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrique Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem.

Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě benediktinského kláštera v bavorském Rohru, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově U svaté Markéty v Praze.