Dramaturgyně Lenka Havlíková: Zajímá mě divadlo, které se zabývá světem tak, jak ho žijeme
Den před premiérou inscenace Otcovrah, které se ptá po smyslu tradiční rodiny v dnešní době, byla hostem Vizitky dramaturgyně a zakladatelka souboru Divadlo X10 Lenka Havlíková. S Markétou Kaňkovou mluvila i o tom, jak v devadesátých letech v Činoherním klubu v Ústí nad Labem objevovala tzv. coolness dramatiku.
Divadlo, které reaguje na současné události a zabývá se světem tak, jak ho žijeme – to je divadlo, které zajímá dramaturgyni a neúnavnou iniciátorku nových projektů Lenku Havlíkovou. Spoluzaložila Asociaci nezávislých divadel, která se během koronakrize snažila o dialog s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, většinu svých tvůrčích sil ale vkládá do vyprávění příběhů. Právě to je pro ni při práci s textem nejdůležitější. Je přitom jedno, jestli jde o konstrukci textu anebo jeho dekonstrukci, o příběhy napsané nejbližšími spolupracovníky anebo o příběhy „vypůjčené“.
Třeba ty, které uváděl její tým složený ze spolužáků z pražské DAMU v devadesátých a na začátku nultých let v Činoherním klubu v Ústí nad Labem. „Hledali jsme pro sebe texty, a protože se společnost rychle měnila, měli jsme pocit, že autoři prozatím nedozráli. Objevili jsme tam tak současnou zahraniční dramatiku, takzvanou coolness, ve které jsme našli zdroj živosti, kontakt s realitou,“ vzpomíná Lenka Havlíková na dobu, kdy se do Ústí jezdilo například na představení Shopping and Fucking britského autora Marka Ravenhilla. Lenka Havlíková ho připravila ve spolupráci s režisérem Michalem Dočekalem.
Ten ji o pár let později díky její náklonnosti k textům týkajících se současnosti přizval do Národního divadla, Havlíková ve Vizitce vzpomněla například na projekt Bouda, během kterého se po tři týdny v improvizované budově v centru Prahy hrály texty tří současných autorů, jež spojoval pocit skepse a potřeby provokovat, anebo na Jiřím Pokorným režírovanou Stísněnou 22 s tématem sebevraždy.
Důležitost genia loci
V roce 2012 však Národní divadlo opustila a rozhodla se založit vlastní divadlo. Neměla prostory ani peníze, ale dramaturgický plán a nové spolupracovnice – režisérku Ewu Zembok a herečku Annu Císařovskou – ano. Požádala proto o grant, který dostala, a v prostorách strašnického divadla na sídlišti Solidarita založila Divadlo X10 (jméno odkazuje na křižovatku žánrů, směrů, stylů i přístupů). Divadlo, které, jak měla Havlíková ve zvyku, reflektovalo širší společenské tendence i nejbližší okolí.
„Genius loci každého prostoru, ve kterém jsem pracovala, pro mě vždycky byl velmi důležitý. Strašnické divadlo, které se nachází poblíž parku jménem Solidarita, logicky nabízelo prostor pro komunikaci s místními lidmi. Vznikla z toho symbióza, v parku se odehrávaly sousedské aktivity. Pořádali jsme divadelní procházky, inscenovali věci, které souvisely s historií Strašnic. To propojení s lidmi mě moc bavilo,“ vzpomíná na pětileté tvůrčí období, během kterého si Divadlo X10 vysloužilo třeba i ocenění festivalu Next Wave za producentský počin roku.
Poslední dva roky sídlí iks desítka v prostorách Domu uměleckého průmyslu v centru Prahy, kde v těchto dnech chystá premiéru inscenace Otcovrah. Více o něm i o plánech divadla a Lenky Havlíkové si poslechněte v záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
