Dr. John: Big Band Voodoo

(…) Podobné desky jsou častým případem u osobností, které odejdou ze světa. Nahlíží se do archivů, aby se našly nevydané desky, nahrávky, reedice nejlepších skladeb a využil se tak zvýšený zájem o muzikanta, který už ke svému odkazu nepřidá další tvorbu. Přiznám se, že i mě vedla zvědavost. Repertoár desky předtím vydán oficiálně nebyl a stáří čtvrt století u takové hudby neznamená nic jiného, než že interpret byl v lepší formě než v letech posledních. Myslím, že jste sami posoudili, jaký je výsledek. Výkon jednoho ze skvělých německých rozhlasových big bandů, jejich dlouholeté tradice, je výrazný a určující. Mají tah, razanci a důraz, jaký slyšíme samozřejmě u daného vzoru žánru - u big bandů amerických. A Dr. John se veze. Přidává své charisma, chraplavý hlas nevelkého rozsahu a síly. Ale dodal řadu skladeb z vlastní tvorby, svým kudrnatěním v žádném případě neuráží, jakkoliv je spíš bližší projevu Boba Dylana v projektu standardů, než osobnostem jazzové scény typu Kurta Ellinga. Což od Dr. Johna nečekáme. Jeho dosud poslední vydaná deska Big Band Voodoo přitom přináší vyrovnanou kolekci standardů a jeho věcí vlastních. Povětšinou bluesových, povětšinou poklidných, nepřekvapujících ale i příjemně plynoucích. Je dobře, že vyšla. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Orange Music.