Dotkni se ran

Pokud bychom chtěli uvažovat o nějaké tematické struktuře Halíkových dosavadních knih, pak lze Dotkni se ran nejúžeji přiřadit k Oslovit Zachea (2003). Obě naplňují zadání homiletických a modlitebních knih - literárních výstupů, na něž se kněžská pisatelská činnost zaměřuje a do jisté míry je jimi i poměřována (např. barokní kázání nebo projev J. Š. Baara). Ovšem sám páter Halík hledá inspirační a spřízněné zdroje například u Josefa Ratzingera (Benedikt XVI.) či Hanse Urse von Balthasara. Podobně jako oni klade důraz na teologický rozměr díla. Literární dimenze jsou druhotné - vyplývají především z rétorské obratnosti, spíš než že by byly důsledkem promyšleného záměru. Vzor bravurně provázané esejistiky a literárního půvabu, jenž se rýsoval v Halíkově minulé knize z "cihličkové řady", Vzdáleným nablízku (2007), v Dotkni se ran rozvinutí nenachází.

Vypravěčskou uvolněnost dává autor najevo jenom na samém počátku první kapitoly, a protože je v knize prakticky jediná, zaslouží si obsáhlejší citaci: Dočetl jsem toto evangelium a šel si od pulpitu sednout na své místo. Bylo časné ráno a v katedrále v Madrásu bylo šero, ticho a téměř prázdno. Indie přede mnou ležela jako pestrokvětý koberec protkaný množstvím svatých míst - chystal jsem se i do Bodgáje, dějiště Buddhova osvícení, (...) avšak tady, v Madrásu, v samém srdci zdejšího křesťanství, kde se odnepaměti uctívá hrob apoštola Tomáše, patrona Indie, jsem se na chvíli cítil skutečně doma, a to i díky důvěrně známému textu.
Následná výprava opouští dojem cestopisné imprese a vplouvá do přísnějšího formátu komentáře, morality a úsporného, nábožensky rozváženého textu, jímž autor působí v okruhu věřících, těch, kteří rozumějí, jsou naladěni na podobnou vlnu. Pro ostatní projev - eseje, přednášky - byť psané z pohledu katolického kněze, byl volen postup opačný, zvaly vnější prostor dovnitř, k nahlédnutí, k diskusi, polemice. "Kázačky" a modlitby jsou tím, čím se Tomáš Halík ověřuje ve vlastním společenství. Pro mimokatolické sféry mohou být manýrou, atraktivní pózou myslitele, vzdělance, religionisty, jehož nejvýraznější provokací je myšlenkový zápas s názory zřejmě nejoblíbenějšího myslitele, trvalky všech Halíkových děl, filozofa Friedricha Nietzscheho. Z dalších postav v Dotkni se ran nepochybně zaujme "nevěřící Tomáš" - šťastná volba pro osvěžení textu, tvořící sponu k myšlenkovému skepticismu. Zde působí "kouzlo" Tomáše Halíka, vyslovené precizně odlehčenou řečí, ale nosné obsahem, jenž se trefuje do estetického nastavení současnosti a díky němuž se Halík stává srozumitelným rétorem post-postmoderní přítomnosti.

Prof. Tomáš Halík|foto: Jana Šustová

Je-li možné sledovat v knihách prof. Halíka nějaký vývojový trend, pak k pozici artikulátora přijatelného stavu víry. Byť pro ortodoxní příliš liberální, pro liberály nepochopitelně se držící neatraktivních kvalit, v kaši vařené z globalizovaných, korektně podaných hodnot, reprezentuje Tomáš Halík, onu smiřující, ale výraznou střední cestu.

Tomáš Halík: Dotkni se ran. Spiritualita nelhostejnosti, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008, str. 252.