Dostojevský, Sikora a Čičvák vyvolávají na scéně Reduty Běsy

17. prosinec 2015
Mozaika
03533690.jpeg

Dramatizaci románu Běsi Fjodora Michajloviče Dostojevského má od 17. prosince v repertoáru činohra Národního divadla Brno na scéně Reduty. Děj krutého příběhu se odehrává ve druhé polovině 19. století, kdy se ruská společnost ocitla na pokraji revoluce. Režijně se brněnské inscenace ujal Martin Čičvák.

Převést na divadelní prkna tak složité dílo, jako jsou Běsi, s sebou nese vždy mnohá úskalí. Dramatizace textu se v tomto případě ujal současný autor Roman Sikora, který hercům vytvořil někdy repliky poměrně složité a šroubované, přesto pro diváka obsahově srozumitelné a pochopitelné. Ostatně to jde ruku v ruce i s charaktery Dostojevského postav. Svérázně se s textem vypořádal i režisér Martin Čičvák: „Naprosto se to ukázalo v prvním dějství, že tento vykloubený svět se vyjevuje v metafoře vykloubeného jazyka. Tak jsme to přijali, beze změn, herci se to skvěle naučili a začali ty repliky ovládat.“

I když Fjodor Michaljovič Dostojevský Běsy vydal už v roce 1872, kontext jeho díla má rozhodně co říct i současnému divákovi. Podle Martina Čičváka řeší dnešní společnost podobné emoční rozpoložení jako právě hrdinové Běsů: „Takový strach jako dnes jsme dlouho nezažívali. Strach, nejistota a vření jsou také v Dostojevského románech, a proto si je vybíráme, abychom se pokusili porozumět, co se může stát v okamžiku takového strachu, který je ve společnosti.“

03533688.jpeg
Běsi Fjodora Michajloviče Dostojevského v režii Martina Čičváka

Běsi nejsou prvním režijním setkáním Martina Čičváka s Dostojevským V Činoherním klubu letos režisér Čičvák nastudoval další z Dostojevského mistrovských děl - Bratry Karamazovy. V obou inscenovaných příbězích vidí určité propojení a důležitý odkaz pro současnou společnost.

03533689.jpeg
Běsi Fjodora Michajloviče Dostojevského v režii Martina Čičváka

Běsi v Redutě budou rozhodně velkolepou podívanou. Za zmínku také nepochybně stojí výtvarná stránka představení. Komplikovanost charakterů jednotlivých postav kontrastuje s čistou a jednoduchou scénou Tomáše Cillera, které dominují světelné řetězy zavěšené nad jevištěm. Mezi paprsky různě se prodírajícího světla pak dostávají prostor zejména herecké výkony.

Autor:Helena Poláčková