Divadelní festival Palm Off Fest nabídl jednu z nejkontroveznějších her současnosti
V Mozaice jsme se dnes věnovali inscenaci Prokletí polského Teatru Powszechneho, které bylo uvedeno na pražském festivalu Palm Off Fest v Divadle pod Palmovkou.
Bosensko-chorvatský divadelník Oliver Frljić je jedním z nejvýraznějších představitelů evropského kritického divadla. Jeho inscenace vyvolávají bouřlivé reakce. Jednu z posledních vyvolala jeho inscenace „Prokletí" uvedená ve varšavském Teatru Powszechnem. Autor s využitím textu polského modernisty Stanisława Wyspiańského zkoumal vztah polské společnosti ke katolické církvi. Klade si otázku, zda je v Polsku ještě možný odpor proti církevní moci, která se snaží v silném svazku se státní mocí ovlivňovat úřady i rozhodnutí jednotlivců.
Veronika Štefanová se o inscenaci „Prokletí“ bavila s blízkým spolupracovníkem režiséra Olivera Frljiće, dramaturgem Goranem Injacem: „Tato inscenace byla připravena v polském prostředí a primárně pro polské publikum. Je o tom, co se děje v polské společnosti a politice. Silně jsme si uvědomovali, že připravujeme inscenaci v době, kdy se v Polsku mění hodnoty a společnost se stává mnohem více konzervativní, čímž je ohrožena svoboda slova a také uměleckého vyjádřování. Myslím si tedy, že Prokletí české publikum tolik nepobouří, ale spíše může být jakýmsi varováním, že taková budoucnost hrozí i vám.
Pro inscenaci Prokletí jste se volně inspirovali stejnojmennou hrou Stanisława Wyspiańskeho z roku 1899. Jakou mírou figuruje tento text v inscenaci Teatru Powsszechneho?
Ze hry Stanisława Wyspiańskeho jsme pouze vyšli. Zasadili jsme ho do současného Polska, ve kterém katolická církev jako organizace ovlivňuje a řídí dění v polské společnosti. Polský lid tak v inscenaci představujeme jako oběť katolické církve, která navíc svou mocí proniká i do státní politiky a vzdělávání a postupně tak mění dosud nastavené společenské hodnoty.
Když jste inscenaci Prokletí připravovali, byli jste připraveni na rozrušené a pobouřené reakce, které ve finále opravdu vyvolala?
Ano, všechny tyto reakce od lidí jsou navíc integrální součástí inscenace Prokletí. Nejen že se nejdřív musí konfrontovat režisér a herci, ale poté přichází reakce publika, velmi ostré reakce. Není proto možné oddělovat naše divadlo od veřejného mínění o něm. Inscenace Prokletí vyvolala v polské společností pobouření. Dokonce i žaloby. Herci byli vystaveni lidské agresi. Došlo zkrátka k extrému, který dnes po celé Evropě vyvolává diskuzi.
Zaměříme-li se na estetiku režijního rukopisu Olivera Frljiće, jedná se o režiséra, který se nezdráhá explicitního vyjadřování na scéně, ať už se jedná o témata spojená s fyzickým nebo sexuálním násilím. Co ho vede k tomuto přímočarému vyjádření?
Společnost vždy představuje určité systém hodnot. A my tento systém hodnot analyzujeme a přenášíme na jeviště. Našim cílem není společenské a politické problémy estetizovat, nechceme je skrývat za jevištní metafory. Raději než abychom divadelní estetiku vytvářeli, problematizujeme ji. Inscenace Prokletí je silná právě proto, že jsme zvolili přímočarý divadelní jazyk, zkrátka ukazujeme a říkáme naše názory bez příkras.
Další hra, která byla na festivalu Palm Off fest uvedena, je „Divadelník". Jedná se o hru rakouského dramatika Thomase Bernharda a je hořkou groteskou o slavném herci, režisérovi a dramatickém autorovi toužícím po velkém uměleckém výkonu, kterým by změnil svět. I v této hře se Thomas Bernhard věnuje pokřiveným vztahům poválečného Rakouska i nabubřelosti samotného divadla. Na pražském festivalu středoevropského divadla Palm Off Fest představení inscenace Divadelník uvedlo Divadlo Stefana Jaracza z Lodže v režii Agnieszky Olsten. Do hlavní role divadelníka Bruscona byla obsazena Agnieszka Kwietniewská, která za ztvárnění této role získala oécenění jak za nejlepší ženský, tak i mužský herecký výkon.
Do malé rakouské vsi přichází principál Bruscon se svou kočující společností, sestávající z manželky, syna a dcery. Má na repertoáru svou vlastní hru, nazvanou „Kolo dějin“. Z Brusconových promluv vysvítá, že ve hře má vystupovat Caesar, Napoleon, Metternich, lady Churchilová, paní Curieová i další historické postavy. Bruscon tyransky šikanuje členy své rodiny při přezkušování jejich úloh a lítostivě uvažuje nad svým prokletím, které mu přináší život u divadla.
Inscenace Jsme v pohodě na Nové scéně ND: vysmívá se homofobii i rozmlžené sexuální identitě
Provokativní komedii „Jsme v pohodě“ současného amerického dramatika Paula Rudnicka uvede dnes v premiéře Národní divadlo v Praze. První činoherní premiéru letošní sezony režíruje Braňo Holiček.
Inscenace Divadelník byla druhou premiérou pod vedením uměleckého šéfa Sebastiana Majewského. Nebylo snadné si ji prosadit, protože herci hlavní roli divadelníka Bruscona z různých důvodů odmítali. „S režisérkou Agnieszku Olsten jsme se ocitli přitlačeni ke zdi. Rozhodli jsme se proto, že roli Bruscona obsadíme hostujícím hercem, který není členem souboru. Také jsme toužili tuto roli dát člověku s nějakým silným osobním příběhem, se zajímavou hereckou zkušeností. Hned nás proto napadla Agnieszka Kwietniewská, jejíž herecká minulost je skutečně mimořádná,“ říká Sebastian Majewsky.
Podle něj je režijní styl Agnieszy Olsten otevřený: „Spíše než aby herce úkolovala, s pomocí textu ho směřuje k výsledné formě i prožitku. Často v textu nachází něco, čemu říká sekvence. Ty se ale často nepřekrývají s tím, jak je dramaturgicky stavěna samotná hra. Zkoušky se pak spíše podobaly setkáním herců s režisérkou. Nedalo se říci, kdy zkouška začíná a kdy končí. Agnieszka Olsten si s nimi povídala o jejich životě, profesi a hereckém světě a někdy tyto diskuze přešly v Bernhardův text a došlo ke vzájemným prolínáním.“
