Děvčata první republiky spojuje vitalita, elegance a pozitivní náhled na svět, říká spisovatelka Jana Poncarová

9. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jana Poncarová

Jana Poncarová je žena, která miluje příběhy, i ten svůj. Osudy její rodiny se propsaly do prvního románu Podbrdské ženy a vrátila se k nim i v prozatím poslední knížce nazvané Alžběta a Nina. Před nedávnou dobou jí pak nakladatelství wo-men vydalo první počin na poli literárního dokumentu – publikaci Děvčata první republiky, již vytvořila s fotografkou Ditou Pepe. Janu Poncarovou pozvala do Vizitky Markéta Kaňková.

Jana Poncarová: Děvčata první republiky

Jako malá si doma vytvářela časopisy plné příběhů. K práci s textem se ale vrátila až později, na vysoké škole během studia politologie. Nad vznikem románu (v rychlém sledu nakonec vydala tři za sebou plus jeden literární dokument) dumala přes deset let, psaní z časových důvodů ale odkládala. Nakonec si na něj vymezila čas v diáři. „Rezervovala jsem si na psaní čas, jako kdybych šla třeba na kafe s kamarádkou. Dávala jsem si schůzky sama se sebou,“ řekla ve Vizitce spisovatelka Jana Poncarová.

Schůzky si ale dávala i se ženami, o kterých psala ve své letošní knize Děvčata první republiky. V publikaci, kterou sugestivními portréty doplnila fotografka Dita Pepe, spojila lásku k první republice a vyprávění příběhů.

Všem osmi zpovídaným „děvčatům“ je přes devadesát let, všechny spojuje vitalita, elegance, pozitivní náhled na svět a také vzpomínky na dobu a hodnoty spojené se jménem prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Na první zpovídanou ženu, Marii Hechtovou, dostala kontakt od své kadeřnice, další jména se potom přirozeně nabalovala. „Kolikrát jsem ani neměla možnost se jich na nic ptát, zapnula jsem diktafon a ony začaly vyprávět, jako kdyby četly z knihy života.“

O ženách v rodině

Tématy spojenými se ženami se ale zabývala i ve svých třech románech, které vyšly v letech 2018 až 2020. Ten nenovější, Alžběta a Nina, rozkrývá nejasnou minulost babičky Alžběty, nejstarší s názvem Podbrdské ženy je zase inspirovaný druhou linií spisovatelčiny rodiny.

Čtěte také

V románu Eugenie pak vyšla ze skutečných událostí a životních osudů hoteliérky Eugenie Janečkové, spolumajitelky plzeňského hotelu Continental. „Roku 1944 byla Plzeň bombardována, bomba měla zasáhnout Škodovku, která tehdy vyráběla zbraně pro německou armádu, ale padla omylem na hotel. Propadla se do sklepa a tam zabila i Eugeninho manžela, majitele hotelu,“ popisuje autorka, jak se Eugenie Janečková dostala k jednomu z nejluxusnějších plzeňských podniků, v němž jednou přespala i herečka a zpěvačka Marlene Dietrich. O existenci Eugenie Janečkové se pak Jana Poncarová dozvěděla úplně náhodou – na jedné návštěvě ve Spojených státech amerických.

Spustit audio