Děti noci

Děti noci

Děj filmu umístily tvůrkyně do současné Prahy a sledují v něm tápání dospívající Ofky (Martha Issová), dívky, která neví, co se sebou - a okolí neví, co s ní. Ofka dokončila gymnázium, ale prodává po nocích v nonstopu, ráda si kreslí, ale zjevný talent schovává do bloku pod pultem. Po rozchodu s přítelem se její život dostává do slepé uličky a existence mezi rohlíky a jogurty se zdá být tím bezvýchodnější, čím víc na ní Ofka lpí. Dobře míněné rady rodičů ani starost kamaráda Ubra (Jiří Mádl) nepadají na úrodnou půdu a spolu s Ofkou se tak trápí i divák.

Sledovat (ano, možná zdánlivě) bezdůvodné soužení letargické slečny bez náznaku děje může mít pro trochu náročnějšího diváka anestetické účinky. Možná bude zajímavé pro vrstevníky hlavní hrdinky, kteří se ztotožní s prostředím nočních klubů i příslušným stylem života, kdokoliv nad dvacet let si bude v Dětech noci hledat záchytný bod poměrně těžko. Světlejší místa na mapě postpubertálního bezčasí představují Ofčiny rozhovory s utrápenou matkou (Lenka Termerová) či starší sestrou (Michaela Pavlátová).

Děti noci|foto: Bontonfilm

Na nich je patrné, jakou cestou se mohl snímek ubírat, kdyby šly autorky postavám víc pod kůži a nebály se třeba bolestné konfrontace zkušeností tří generací žen v jedné rodině. Tím, že ponechaly větší část tíhy na Ofce a jejím posedávání na posteli či toulání po nocích, však poněkud alibisticky přesunuly hlavní sdělení do roviny pouhého pocitu.

Děti noci|foto: Bontonfilm

Z cyklického Ofčina těkání, rodičovských domluv a nočních směn v nonstopu tak ční hlavně herecký výkon Marthy Issové, oceněný jako nejlepší herecký výkon na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech. Stejnou cenu obdržel i Jiří Mádl za roli kamaráda Ubra, byť má jeho postava daleko menší prostor. Loser s vášní pro popelnice se v ději objevuje nekoncepčně, jen když je ho potřeba, a jako jedna z hlavních postav zůstává bez vlastního příběhu. Jan Dolanský v roli Ofčina přítele potvrdil své zařazení do kategorie městských hejsků, naopak nepochopitelné je obsazení divadelního herce Václava Helšuse do role otce - míru jeho prkennosti a nejistoty už nelze považovat za záměr.

Ačkoliv je snímek prezentován jako výrazně topografický, z nepochopitelných důvodů je genius loci pražského Karlína a Holešovic prakticky nevyužitý. Spíše popisná kamera nepřenáší nic z atmosféry někdejší periferie, střetávání starého s novým, pro které jsou obě čtvrti vyhledávané, tu ukáže jen minimum záběrů.

Děti noci|foto: Bontonfilm

I když v boji o český film stále vedou loseři nad hrdiny, natočit atraktivně obsazený snímek o bolestech dospívání je zcela jistě legitimní tvůrčí záměr. Zacyklit tuto bolest do opakovaného těkání, neschopnosti komunikovat s okolím či dát svému životu směr na úkor příběhu může být zajímavé jen do určité míry. A stopáž celovečerního filmu může v případě Dětí noci tuto míru pro většinu diváků snadno překročit.

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm

Děti noci, ČR, melodrama, 2008, 100 min.

Režie: Michaela Pavlátová, scénář: Irena Hejdová, kamera: Martin Štrba, výprava: Jan Novotný

Hrají: Martha Issová, Jiří Mádl, Lenka Termerová, Václav Helšus, Michaela Pavlátová, Jan Dolanský, Kristýna Nováková