Dějiny totalitní každodennosti. Deníky Michaila Bulgakova a jeho třetí manželky
Díky Deníkům Mistra a Markétky, Michaila a Jeleny Bulgakovových, můžeme nahlédnout do období první poloviny minulého století v Rusku, sledovat tvůrčí činnost při psaní zásadního díla i každodenní útrapy spojené s vládnoucím režimem a byrokracií.
Zápisky z domu spisovatele
Michail Bulgakov patří bezesporu k nejvýznamnějším ruským autorům a jeho román Mistr a Markétka k zásadním dílům světové literární tvorby. V jakých podmínkách autor pracoval a s jakými těžkostmi se v totalitním režimu setkával, se dozvídáme z deníků Michaila Bulgakova a jeho třetí manželky Jeleny Bulgakovové. Tu také v roce 1933 požádal, aby v psaní denních záznamů pokračovala místo něj.
Čtěte také
„Zápisky byly oblíbenou formou Michaila Bulgakova (1891–1940) od počátku jeho literární tvorby,“ píše překladatelka Alena Morávková v úvodu knihy Deníky Mistra a Markétky, kterou právě v jejím překladu vydalo nakladatelství Academia v Edici Paměť.
Ostatně to dokládá fakt, že na osobních záznamech vznikl Bulgakovův povídkový soubor Zápisky mladého lékaře z roku 1916, psaný na základě zkušenosti spisovatelovy první praxe coby novopečeného lékaře v odlehlé obci Nikolskoje, ve smolenské oblasti.
Zabavené deníky
„Ve Veliké Sadové/ stojí velký barák,/ žije v něm náš bratr/ organizovaný proletariát./ Ztratil jsem se mezi ním/ a trvám si na tom,/ jak nejmenší z nejmenších,/ promíňte mi, atom…“ Tak zní první zápis z Bulgakova deníku, který si autor začal vést v roce 1921.
To už se ale přestěhoval do Moskvy a stýkal se s literárním a divadelním prostředím.
Začal psát vůbec první sci-fi novely tehdejšího Sovětského svazu, což se stalo záminkou pro cenzurní orgány, aby ve spisovatelově bytě provedla policie domovní prohlídku
Vedle rukopisů zabavila také jeho deníky. „Trvalo skoro čtyři roky, než se mu podařilo (také na přímluvu Maxima Gorkého) dostat je zpátky,“ objasňuje Alena Morávková.
Neoprávněný vstup do osobní sféry spisovatele Bulgakova zasáhl natolik, že psaní deníku přerušil a k jeho pokračování došlo až o několik let později, kdy se zápisů ujala autorova třetí žena Jelena Sergejevna Bulgakovová.
Pokračování Jeleny Sergejevny
Sedm let – od roku 1933 do Bulgakovovy smrti – dokumentovala Jelena Sergejevna dění, a v rámci výjimečné situace dané neustálou obavou ze sledování a razií, také manželovy názory a smýšlení. Prvního září 1933 Jelena Bulgakovová píše: „Míša trvá na tom, abych vedla tento deník. … Myšlenka, že může být spisovateli odebrán jeho deník, mu připadá hrozná, nepochopitelná.“
Mohlo by se zdát, že deník, který vznikl součinností Michaila Bulgakova a jeho manželky Jeleny, je jen záznamníkem návštěv, setkání, povinností. Vnitřní cenzura jistě určovala styl a otevřenost psaní. Přesto, uvědomíme-li si, v jakých podmínkách zápisky vznikaly a jaké dílo bylo vedle toho vytvořeno, i tyto občas strohé poznámky jsou cenným doplněním obrazu umělce i doby, v níž přes všechnu tíseň vzniklo nepochybně geniální dílo.
