Dějiny mezer. Kurátoři vracejí do hry ztracené muzikanty, soukromé nahrávky a domácí disko

Ve slavné scéně filmu Davida Lynche Mazací hlava zpívá záhadná „radiátorová dáma“ pro prázdné hlediště éterický nápěv In heaven, everything is fine. Tenhle podivný moment rozezněl nepochybně nejslavnější písničku Petera Iverse. Ten je prvním případem zapadlého autora, který se teď dočkal prvního vydání svých domácích nahrávek: titul Becoming Peter Ivers vydal chytrý – a trendově sledovaný newyorský label RVNG. Peter krátce spolupracoval s Johnem Calem z Velvetů a stihl moderovat televizní pořad o divadle – ale v necelých čtyřiceti letech byl nalezen mrtvý doma v posteli: kladivem ho utloukl neznámý pachatel, který nikdy nebyl dopaden. To je dost šílený konec příběhu člověka, který psal písničky něžné a vtipné: jak dokládají i songy v Sedmém nebi.

Nad dalším příběhem srdce zaplesá každému příznivci found footage čili náhodou objeveného materiálu. Výtvarnice z Los Angeles Arshia Fatima Haq se jednou hrabala ve starých elpíčkách v newyorské prodejně. Objevila podivnou a lákavou věc: titul Disco se aagay byl v jejím mateřském jazyce urdu a znamená „Víc než disko“. Na titulu byla náctiletá dívka s osmdesátkovým účesem „skoro afro“, datace zněla 1984 a všechno ukazovalo na to, že toto disko vyráběli dva sourozenci podomácku. Když Haq zjistila, co má v rukou, vydala desku jako první titul svého labelu Diskostan. Pákistánská středoškolačka Nermin a její starší bratr Feisal, kteří žili v Birminghamu, skutečně na počátku 80 let zapláli pro disko, na klávesy ho začali vyrábět a pak ve studiu natočili album. Vzpomínají, že když si dodali odvahy a zasnoubili naprosto západní stupnice se zpěvem z indické a pákistánské kultury, měli triumfální pocit, jako by spálili na troud izolaci, kterou cítili z anglické i pákistánské strany.

Čtěte také

Prozpívat se zpátky k tělu. Sedmé nebe s Pavlem Klusákem a novými radikálními hlasy

Zatímco některé nahrávky muzikantů ztracených v historii vyzařují melancholii a mají v sobě něco z osamocenosti výrazných, nekompatibilních osobností, pákistánské domácí disko sourozenců z Birminghamu je čirá radost. Britská nová vlna se obyčejně vykládá jako příběh demokratizace pop music – mládeže, která si něco zkouší na syntezátory ze second handu, nováčků, kteří vymýšlejí nový hudební jazyk. Philip Oakley z kapely Human League tehdy s nadsázkou prohlásil: „Kapely, které si zakládaly na primitivismu tří akordů, jsme se smáli: My jsme používali jeden prst!“

Nermin Niazi a Feisal Mosleh samozřejmě znali začínající Depeche Mode, používali podobná staccata v doprovodech, a bicí programovali možná podobně jako New order, tak to aspoň píše západní kritika. Smlouvu jim dal label Oriental Star Agencies, který na západě zpopularizoval velkého pákistánského zpěváka spirituálního stylu qawwali Nusrata Fateh Ali Khana. Když pro ně Nermin a její bratr Feisal natáčeli desku, bylo jim 14 a 19. A teď si vezměte, že to, že je v Sedmém nebi společně posloucháme a že o nich píší na Bandcamp Daily, je možné jen proto, že Arshia Fatima Haq se zachytila očima na jednom z mnoha starých, neznámých elpíček v bazaru na jiném kontinentě.

U impulsů z Asie ještě zůstaňme. Fajnšmekři znají berlínský label Habibi Funk, který přináší lahůdkové reedice z blízkého Východu. V roce 2021 tu vyšel Roger Fakhr: songwriter, který z válkou ničeného Beirutu odletěl v roce 1976 do Paříže, nechal tu po sobě pověst okouzlujícího a univerzálního muzikanta, který dokáže pomoci kolegům, a potom odfrčel dál do Ameriky. Tulácký typ, který nikdy nevybuduje silnou kariéru, navzdory talentu a navzdory psaní písniček v angličtině. Ačkoli – možná, že kdyby se o kariéru pokusil, ukázalo by se, že jeho milostné songy jsou napůl laciné a že podobných songwriterských tuláků je plný svět. I když na relativní lacinosti je pop postavený, ne? Album, které tulák Fakhr osobně namnožil na 200 kazet, se smířlivě jmenuje Fine Anyway: tedy To je dobrý, nebo Takhle to stačí…

Pořad dál přináší příběhy a hudbu garážových psychedeliků Hangman’s Beautiful Daughters, australskou kytarovku s členy od deseti dočtrnácti let Tangled Shoelaces, dnes už slavného předčasně zemřelého Arthura Russella nebo aljašské písničkářky Mossy Kilcher, tety nejslavnější popové hvězdy původem z Aljašky, zpěvačky Jewel.