Dal beat generation její jméno. Portrét prozaika, básníka a dobrodruha Jacka Kerouaca
Pořad ke stému výročí narození předního představitele hnutí beat generation Jacka Kerouaca (1922−1969) připravil překladatel Josef Rauvolf. Poslechněte si reprízu z roku 2019 po dobu jednoho měsíce on-line.
Na podzim v roce 2008 jsme se překladatelem a publicistou Josefem Rauvolfem dohodli, že pro Víkendovou přílohu připravíme triptych pořadů o třech významných představitelích beatnické literatury. V únoru následujícího roku jsme vysílali portrét Williama S. Burroughse, outsider par excellence. Na Silvestra v roce 2016 následoval dvoudílný pořad o Allenu Ginsbergovi, který uváděla Rauvolfa slova: „Básník Allen Ginsberg, básník, který přitom svým významem, a vlastně i celým svým životem překročil hranice poesie. Tedy, poesie, jak si ji běžně představujeme, protože pro Ginsberga byla poesie něčím víc než jen umně řazenými umnými verši.“
Všechny tři „beatnické“ pořady mají podobnou strukturu: montáž překladů dotyčného spisovatele, Rauvolfových osobních poznámek a komentářů, reflexí spisovatelova díla, záznamů jeho hlasu, životopisných postřehů a rozhovorů a také hudby, která představovala velmi důležitou dimenzi života a díla beatniků. Ve všech třech pořadech ukázky skvělým způsobem čte Lukáš Hlavica.
Pořad o Jacku Kerouacovi, jednom z nejvýznamnějších představitelů literárního hnutí beat generation, musí začínat připomenutím klasického románu Na cestě, skvostu literatury 20. století. Kniha od svého vydání v roce 1957 nepřestává oslovovat stále nové mladé čtenáře svou nespoutanou energií a okouzlením ze svobody.
Kerouac – novodobý Jekyll a Hyde?
„V Kerouacovi se neustále svářila jeho duchovní a fyzická existence, zamlada hodně sportoval, zároveň byl vášnivým čtenářem,“ píše ve svém scénáři rozhlasového pořadu Josef Rauvolf. „Vyznával americký kult svobody, fascinovala ho svoboda, touha vyrazit na cestu a vše nechat za sebou. Sjezdil sice celé Spojené státy, ale nejen ty, navštívil opakovaně i Mexiko, byl v Evropě i severní Africe – a přesto se vždy rád, přímo obsedantně vracíval domů, k matce, která pro něj představovala jedinou jistotu, již nekriticky obdivoval a jíž se až do smrti podřizoval. A to dokonce do té míry, že i jako dospělý si nechal mluvit do takových věcí, jako to, s kým se bude stýkat a s kým ne.
Domů, do svého útočiště, se rád vracíval i po několikadenních tazích newyorskými putykami i mejdany, jako nějaký novodobý Jekyll a Hyde.“
Na cestě
Kerouacův vstup do literatury nebyl jednoduchý. Když konečně – po řadě neúspěšných pokusů – napsal v roce 1951 Na cestě, myslel si, že má vyhráno a sláva jej nemine. Ale sláva si dala na čas. Kerouac na její zpoždění vzpomíná:
Čtěte také
„Rukopis Na cestě v mém tehdejším nakladatelství odmítli s poukazem na to, že podle vedoucího prodeje nepůjde na odbyt, třebaže redaktor, velmi inteligentní člověk, mi sdělil: ‘Jacku, píšete jak Dostojevskij, ale co já si s tím mám v téhle době počít?’ Bylo to na ně moc brzy. A tak jsem následných šest let strávil jako tulák, brzdař, námořník či žebrák, v Mexiku jsem se převlíkal za indiána, zkrátka byl jsem vším možným i nemožným a hlavně jsem dál psal, protože mým hrdinou byl Goethe a já věřil v umění a doufal jsem, že jednou napíšu třetí díl Fausta, což se mi podařilo v Doktoru Saxovi…“
Kerouac – básník par excellence
Josef Rauvolf ve svém pořadu hovoří také o Kerouacových básních. „Síla jeho poezie nespočívala pouze v intenzitě prožitku – zvláštní byla i důrazem, jaký Kerouac kladl na zvukovou podobu své poezie. Stačí si poslechnout některé z nahrávek, na nichž čte své básně. Verše plynou, neseny vlastním rytmem, je přitom jedno, jestli je Kerouac doprovázen klavírem, jazzovým kombem nebo je s básní sám. Rytmus drží tak jako tak. Není divu, měl ho v těle, jednak nejspíš od Boha, zároveň nesmíme zapomenout, že muzikou beatniků byl jazz.
Kerouac nejen rytmizuje, jako jazzový sólista i frázuje. Koneckonců, sbírka Mexico City Blues má podtitul 242 chorusů. Blues se objevuje i v názvech jiných sbírek či básní – San Francisco Blues, Brooklyn Bridge Blues, napsal báseň o Charlie Parkerovi... Kerouacův vliv můžeme naopak najít u řady rockových muzikantů – například poetika Toma Waitse by mohla v počátcích sloužit jako školní příklad, ostatně, jednu písničku o Kerouacovi napsal. David Byrne z Talking Heads dokonce zhudebnil jeden Kerouacův esej, názvuky na Kerouacova díla se objevují v řadě nahrávek.“
Pořad připravil Josef Rauvolf, který za překlad Kerouacovy knihy Vize Codyho obdržel Cenu Josefa Jungmanna.
Ukázky čtou Lukáš Hlavica a Libor Vacek.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
