Dagmar Pecková si splnila životní sen. Vydává Mahlerovu Píseň o zemi
Mezzosopranistka Dagmar Pecková je již od samého počátku své mezinárodní dráhy spjata s dílem Gustava Mahlera, jak mimo jiné dokládají vysoce ceněné nahrávky s Jiřím Bělohlávkem a jeho PKF - Prague Philharmonia, které nahrála koncem devadesátých let v Supraphonu. Nyní Pecková u tohoto předního českého vydavatelství realizovala nahrávku Mahlerovy „Písně o zemi". A ta vychází právě dnes.
Píseň o zemi bývá označována za Mahlerovo nejosobnější dílo, ve kterém skladatel opustil vnějškovost svých předchozích velkolepých symfonií. Skladba vznikala krátce po tragických událostech Mahlerova života - zemřela mu malá dcerka, kterou obzvláště miloval a byl také donucen opustit vedoucí místo ve Dvorní opeře ve Vídni, kde neustále narážel se svým skálopevným uplatňováním nároků na vysokou pracovní morálku. V důsledku toho všeho se u skladatele projevily zdravotní potíže, jež vedly k lékařskému příkazu omezit do té doby vražedné pracovní tempo.
Základním tématem „Písně o zemi" je tak hluboký smutek a rezignace, ale občas je tento stav nahlížen s jemnou ironií, některé části díla také pojednávají o ztraceném mládí nebo kráse. Jedná se de facto o šestivětý písňový cyklus pro dva zpěváky a orchestr, pro který Mahler vybral texty ze sbírky poezie „Čínská flétna".
Mezzosopranistka Dagmar Pecková si realizací nahrávky tohoto díla plní životní sen a uzavírá tak svou mahlerovskou diskografii u Supraphonu.
Píseň o zemi zpívám pravidelně dvaadvacet let. Zpívala jsem ji s dirigentem Charlesem Dutoitem v Pleyelově sále v Paříži, s Christophem von Dohnányim v Clevelandu a v newyorské Carnegie Hall. A vlastně to patřilo mezi můj stěžejní repertoár. Mahlera nade všechno miluji a vždycky se k němu ráda vracím. Takže jsem se rozhodla, že jestli chci ještě v životě něco natočit, tak je to právě Píseň o zemi. A jsem nadšená, že k tomu došlo, protože mně se stala navíc ještě taková věc. Přes Facebook mne oslovila jedna velmi nemocná paní, která si se mnou smluvila schůzku a řekla mi: Dášo, já bych vám strašně chtěla dát peníze na nějakou mahlerovskou desku… A já jsem říkala, že to mi snad sesílá sám Pánbůh z nebe… A když teda Mahlera, tak samozřejmě Píseň o zemi. A takhle ten nápad vznikl. To mi vyloženě Pánbůh vnutil.
Píseň o zemi měla být de facto Mahlerovou devátou symfonií. Skládal ji v letech 1908-1909, ale nakonec jí nepřidělil pořadové číslo a stala se jakousi jeho uměleckou závětí. Dílo bylo poprvé provedeno až půl roku po skladatelově smrti - 20. listopadu 1911 v Mnichově. Mahlerův velký obdivovatel Arnold Schönberg se o deset let později rozhodl Píseň o zemi uvést ve vídeňském Spolku pro soukromé provozování hudby. Nastudování velké Mahlerovy partitury se ale ukázalo být nad finanční i organizační možnosti tohoto spolku, proto se Schönberg rozhodl dílo upravit pro komorní obsazení. Jeho transkripce ale zůstala fragmentem a teprve v osmdesátých letech minulého století ji dokončil německý skladatel Rainer Riehn. A pro tuto verzi se rozhodla i Dagmar Pecková. Samotné nahrávání, které probíhalo v srpnu loňského roku v Praze, bylo podle pěvkyně velmi náročné.
Je to o odchodu z tohoto světa. Řekla bych, že je to dílo velmi depresivní, speciálně ta poslední věta. Já jsem vlastně úplně poprvé Píseň o zemi zpívala, debutovala jsem s ní u České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem, a mně tenkrát zrovna umírala matka… A já jsem byla v pátém měsíci těhotenství. A už tehdy, před lety jsem k té skladbě získala velmi vřelý vztah, právě kvůli těmto osobní poutům. A také díky tomu, že jsem měla možnost toto dílo vůbec poprvé dělat právě s Jiřím Bělohlávkem, což byl, jak všichni víme, dirigent, který uměl doprovázet zpěváky, a věděl velmi dobře, co je pěvecké frázování. A dokázal ve všem vyhovět. A dokázal to úžasně vystavět. Takže já jsem si vlastně tuhle stavbu ponechala pro všechny další dirigenty a vždycky jsem se pak všude setkala s velkým úspěchem. Teď jsem si tedy řekla, že bych to ráda natočila a celý takový ten princip toho odchodu z tohoto světa… ale s tím, že někde něco pokračuje, že to není definitivní… že pořád někam jdeme, že naše duše někam směřuje. To si myslím, že je poselství této skladby.
Dagmar Pecková přizvala ke spolupráci na této nahrávce tenoristu Richarda Samka, který se ujal druhého sólového pěveckého partu.
Novou nahrávku Mahlerovy Písně o zemi pořídil s Richardem Samkem, Dagmar peckovou a 15 instrumentalisty dirigent Petr Altrichter. K již zmíněné Schönbergově a Riehnově úpravě pro Mozaiku uvedl: „Já ji považuji za hráčsky velice těžkou. Jsou to těžké party. Ale pro zpěváky je to docela požehnání. Jsou tam krásně slyšet. V tom malém ansáblu mají prostor ukázat, jak dobře umí zpívat. Je to úprava, která je trochu bizarní, ale Schönberg má víc takových úprav.“
Tato nová nahrávka Mahlerovy Písně o zemi bude v Mozaice Albem dne, a to příští středu, 21. března.
Křest alba se uskuteční ve středu 21. března 2018 od 15 hodin v Rakouském kulturním fóru, Jungmannovo náměstí 18 v Praze 1. Součástí programu bude i prezentace knihy Pecková - Dítě štěstěny, kterou v těchto dnech vydává nakladatelství Argo.
