Co je biosémiotika
V dnešních minutách ze světa vědy nahlédneme na samé pomezí vědy, kde se formují nové myšlenky a směry, které jsou někdy přijímány, jindy zavrhovány – k takovým směrům patří i biosémiotika.
Ve vědě existují nejen už tradiční, etablované obory, ale objevují se i obory – nebo spíš možná směry – hraniční, které někdy vedou ke vzniku oborů nových, jindy opět odezní, někdy se setkávají s nepochopením – prostě i věda je živý proces zahrnující v sobě hledání i tápání.
Jedním z takových zatím spíš hraničních směrů je tzv. biosémiotika. Připomeňme, že sémiotika je věda, která se zabývá znaky a znakovými soustavami z různých hledisek, mimo jiné z hlediska vyjadřování smyslu, komunikace a interpretace, je to typicky odvětví vědy literární a kulturní.
Biosémiotika se pak zajímá o význam, komunikaci a spolupráci buněk i celých organismů. Věnují se jí i badatelé z Katedry filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Jak v rozhovoru s Janou Olivovu vysvětluje docent Anton Markoš, setkávají se tam filozofové, historikové vědy a biologové, kteří se navzájem ovlivňují: Jedno z témat, na která se zaměřují, je právě pojem význam.
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.