Čínští vojáci z terakoty dobyli Pražský hrad
Přes 90 exponátů, které na výstavu do Císařské konírny zapůjčila tři význačná čínská muzea, mapují pět tisíc let uměleckého vývoje Číny. Na Pražském hradě budou k vidění ode dneška do 9. listopadu.
Expozice „Poklady staré Číny“ ukáže dvě originální plastiky z terakotové armády a další cenné předměty a archeologické nálezy. Některé z nich opouští zemi původu vůbec poprvé. Nebudou chybět rituální nádoby, šperky ze zlata a nefritu, čínský porcelán, vyšívané hedvábné roucho s dračími motivy nebo typické čínské malby. „Snažili jsme se předměty vystavit tak, aby se divák nejen pokochal, ale aby výstava obohatila návštěvníkovo povědomí o čínské kultuře,“ říká kurátorka Helena Heroldová.
Výstava je rozdělena do tří celků. První představuje počátky čínské civilizace a vznik prvních států. Návštěvník bude mít možnost vidět archeologické nálezy z hrobek aristokracie z doby prvního tisíciletí před naším letopočtem. Druhá část je věnována kulturnímu rozmachu v době mezi přelomem letopočtu a desátým stoletím, vystaveny budou i dvě figury vojáků ze slavné „hliněné armády“ Prvního císaře dynastie Čchin.
Kurátorka Helena Heroldová přibližuje pravděpodobný způsob, jakým byly sochy vytvořeny: „Soudí se, že figury byly zhotovovány způsobem, který připomíná dnešní tovární výrobu, určitá dílna vyráběla například jen ruce, hlavy se vyráběly zvlášť a těla se potom kompletovala.“ Poslední část výstavy předkládá vrcholné umělecké a řemeslné výrobky z období přibližně pěti set let vlády posledních dvou dynastií, a to například buddhistické umění, oděvy a zejména porcelán.
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Povídky Samuela Becketta, Maeve Binchyové, Williama Trevora, Edny O'Brienové a dalších autorů
-
Franz Hiesel: Návrat ze Sankt Pöltenu. Světů může být bezpočet, ale Vídeň musí být jen jedna