Chvalme naši paměť. Vánoční setkání s Karlem Šiktancem

27. prosinec 2021

Když v roce 2000 obdržel za svou sbírku Šarlat básník Karel Šiktanc Státní cenu za literaturu, při předávání mluvil o vděčnosti za to, že život prožil v malém magickém prostoru básně. A svá slova zopakoval také úvodem hodinového setkání, které pro vánoční vysílání spolu s ním natočil tehdejší vltavský redaktor Pavel Šrut. Unikátní záznam vzpomínek, myšlenek a zároveň pásmo z autorského čtení poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Chvalme naši paměť, že vším, co v ní i teskně, smutně nastřádáno, prosvítá cípem cosi jako knůtek, jiskra, bengálek z Vánoc. Co sice asi ke smíchu velkému publiku, však těžko si to za horentní sumu někdy někde koupíš.

Karel Šiktanc (10.7.1928 – 26.12.2021) vyrůstal, jak známo, na středočeském venkově – v Hřebči, vesnici sousedící s Lidicemi. Několik obrazů svého dětství vykreslí básník hned v první části pořadu při vánočním vzpomínání. Do literatury vstupoval Šiktanc na konci 40. let, takřka celá 50. léta působil jako redaktor Československého rozhlasu, 60. léta trávil v redakci Mladé fronty, odkud odešel v roce 1971. Pro své politické postoje byl v normalizačním období zbaven možnosti publikovat a své sbírky vydával v samizdatu, publikoval ale také pod cizími jmény. Po roce 89 působil při Obci spisovatelů, při Českém spisovateli. Hned v roce 89 se také stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta (kterou později získal ještě jednou), je také nositelem ocenění Litera a státní Medaile za zásluhy. Poezii nepřestával psát a vydávat až do poslední doby, jeho sbírku Opovážení z roku 2019 jsme na Vltavě uvedli v řadě Svět poezie.

Čtěte také

Vedle básnického díla – ze kterého v pořadu zazní především ukázky z oceněné knihy Šarlat – byl Karel Šiktanc také překladatelem – v předkládané hodině zazní několik ukázek staré čínské poezie, kterou překládal spolu s Oldřichem Králem, a v neposlední řadě autorem řady knížek a scénářů pro dětské publikum, pohádek. Ani zde ovšem nikdy nepřestává být výsostným básníkem, jak můžete posoudit při poslechu ukázky z pohádkové tvorby – v autorském provedení zazní také kousek jedné z pohádek z knížky O dobré a zlé moci.

Pomíjivost (ze staré čínské poezie)

Do lopatek kola voda věčně padá

třpyt se korálově v perlách převrací.

Co lze o tom ještě vůbec říci?

Vypůjčená slova jsou jak hlupáci.

Osa země velká, převeliká.

Osa nebe širá, kdesi v daleku.

Jednou k nim tak uslyšeti heslo,

najít jednou klíče od věků,

stoupat vzhůru za magickým světlem,

do nicoty temna vraceti se zpět.

Roky přicházíme, roky odcházíme,

a to je tak všechno, co lze povědět.

 

autor: Vladimír Príkazský
Spustit audio