Český rozhlas slaví 95. narozeniny. Vydejte se do hlubin rozhlasového archivu
Český rozhlas slaví 95. narozeniny. Pravidelné rozhlasové vysílání zahájila společnost Radiojournal 18. května 1923. Největším útvarem Českého rozhlasu je jeho archiv. Ve dvou depozitářích jsou uloženy desetitisíce hodin zvukových záznamů a miliony stran písemných materiálů.
A právě tam míří naše první kroky, konkrétně do zvukového depozitáře tři patra pod zemí, pod kterým vede už jenom pražské metro.
„Je tu nepoměrně chladněji než jinde v budově, teplota by neměla přesáhnout 19 stupňů. Ideální je, aby nekolísala. Stejně tak by měla být stálá i vlhkost, kolem padesáti procent,“ říká Eva Ješutová, vedoucí archivu, jehož Fond zvukových dokumentů je natolik rozsáhlý, že je zřejmě tím největším ve střední Evropě.
Součástí archivu je i veřejná badatelna. „Je otevřená denně a tu zájemci mohou studovat písemnosti a díky digitalizaci také poslouchat zvukové záznamy,“ říká Eva Ješutová.
Důležitým útvarem rozhlasu je také jeho Fonotéka, která uchovává přes 137 tisíc zvukových snímků na analogových a digitálních nosičích. Její vedoucí Jana Kameníková pracuje v Českém rozhlase už od roku 1972, přímo ve Fonotéce je od roku 1988. Za třicet let se její práce výrazně změnila.
Fonotéka připravuje požadované záznamy pro vysílání našich celoplošných stanic. Dokud se vysílalo jen z analogových pásů, vozili jsme pásy na vysílací pracoviště a zase zpátky. Bylo jich několik set denně. Díky digitalizaci máme dnes práci hodně usnadněnou.
Jana Kameníková
V depozitářích fonotéky i archivu jsou posuvné regály plné všech typů zvukových nosičů. Záznamy by se mohly bez přestávky přehrávat zhruba 25 let a další záznamy denně přibývají. Rozhlasový archiv lze bez nadsázky označit za kulturní dědictví českého národa, které obsahuje písemné a zejména zvukové klenoty hudby a mluveného slova nebo záznamy z většiny důležitých politických jednání.
Spolu s Evou Ješutovou zkoumáme některé jedinečné nahrávky. Slova Tomáše Garrigue Masaryka nás přenesou do roku 1928, konkrétně 28. října, kdy rozhlas vysílal jeho poselství Národnímu shromáždění, vládě i lidu republiky. Nacházíme také záznam toho, jak Josef Suk promlouval 15. ledna 1932 k dětem, přednášku orientalisty Bedřicha Hrozného o trénování koní před čtyřmi tisíci lety z prosince roku 1932 nebo Emanuela Rádla o významu pohlavní čistoty z roku 1933.
Záznamy prvních vysílání ale v archivu Českého rozhlasu nenajdeme. „Hudebníci hráli živě přímo ve studiu, stejně jako umělci, kteří recitovali. Se záznamem se začalo až koncem 20. let, a to na gramofonové desky nebo provozní fólie,“ říká Eva Ješutová.
V roce 1925 společnost Radiojournal odvysílala první přímý přenos koncertu České filharmonie, první přímý přenos bohoslužby a také první přímý přenos projevu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Rozhlasové hry se začaly vysílat poměrně brzy. Už v roce 1926 slyšeli posluchači přenos hry Jiříkovo vidění z činohry Národního divadla. Ve stejném roce vznikla vůbec první česká rozhlasová hra – náladová kompozice Přástky od Miloše Kareše.
Jsou tady i hlasy vynikajících českých herců, vědců, sportovců. A máme tu třeba rukopisy Karla Čapka, Jakuba Obrovského, Josefa Suka, Bohuslava Martinů nebo Leoše Janáčka.
Eva Ješutová
Švejk i Prométheova játra, literatura nikoli okrajová a nezapomenutelní autoři
Vybrat z nezměrného množství kvalitní české literatury deset knih prozaických, deset básnických, případně deset esejistických traktátů, „to je úkol nemožný“, taková byla většinou reakce ať z řad akademiků, tvůrců nebo publicistů oslovených, aby poslali své tipy do akce nazvané Kánon100. Nakonec se ale „nemožné“ podařilo a ze souhrnu odpovědí vzešly tři seznamy po deseti titulech.
Prohlídku archivu zakončíme poslechem jedné z básní Petra Bezruče Kdo na moje místo, kterou v rozhlase v roce 1937 recitoval herec Zdeněk Štěpánek. Najít by se toho dalo ale mnohem víc. Stejně jako objevit dosud neobjevené...
