Čajkovského hudba mě provází celým životem, říká Kirill Gerstein

Kirill Gerstein|foto: Petra Hajská

V Praze se s vámi v únoru setkáváme hned dvakrát. Společným jmenovatelem obou koncertních programů je tvorba Petra Iljiče Čajkovského…

Je to hudba, se kterou jsem vyrůstal. Čajkovskij je vrcholným reprezentantem ruské kultury, ale myslím, že to není jen ruský skladatel, má totiž nezpochybnitelný mezinárodní přesah. Jeho přítomnost v hudebním světě vnímám doslova na každém kroku, jeho hudba mne neustále provází. Můj vztah k ní se od doby, kdy jsem hrál Čajkovského První klavírní koncert ve finále Mezinárodní klavírní soutěže Arthura Rubinsteina v Tel Avivu, prohloubil. Později jsem si pro sebe objevil i původní verzi tohoto koncertu. A pro mne je opravdu důležité, že i Maestro Semjon Byčkov je pro Čajkovského hudbu tak niterně zaujat. A výsledkem je tak nahrávka Prvního koncertu, která je součástí Čajkovského projektu, který teď finišujeme společně s báječnou Českou filharmonií. Minulý týden jsme v Rudolfinu uvedli a natočili Čajkovského Třetí klavírní koncert a tento týden nás ještě čeká nahrávání jeho Klavírního koncertu číslo 2. Můj vztah k této hudbě se tedy opravdu stále prohlubuje.

Semjon Byčkov a Kirill Gerstein|foto: Petra Hajská

Čajkovského Třetí klavírní koncert, který jste interpretovali minulý týden, sice není co do délky příliš rozsáhlý, ale rozhodně nepatří k nejlehčím…

Tato skladba má zajímavou historii. Čajkovskij chtěl původně psát symfonii, ale nakonec od tohoto záměru upustil. A první věta této symfonie se pak stala klavírním koncertem. K němu se poté už nikdy nevrátil, je to de facto jedno z jeho posledních děl. Sám ale určil, že tato skladba může být samostatným koncertním kusem. A tak se také stalo. Myslím, že je velmi zajímavé, že tento koncert je velmi dramatický díky své určité „zběsilosti“ a zároveň kontrastní, protože se v něm i prolínají nádherná lyrická témata, a je v něm i prvek inspirovaný folklórem. Musím říct, že je to vlastně docela moderní skladba, která ovšem klade na klavíristu obrovské nároky. Uprostřed jsou nádherné kadence, které připomínají skoro až improvizaci. Je to zkrátka nepřehlédnutelné dílo.

All About That Basie

• Upravit
• Smazat

Audio pocta jednomu z nejlepších big bandů historie. Poslechněte si recenzi Otakara Svobody.

Teď ale budete hrát druhý Čajkovského klavírní koncert. To je trochu něco jiného…

Ano, to opravdu je. Myslím, že můžeme vysledovat jistý progres mezi prvním a druhým koncertem. Tomu druhému, stejně jako tomu třetímu, jsou vlastní rozsáhlé klavírní kadence, díky kterým se proměňují nálady. První věta koncertu je tradičně psána v sonátové formě a má dvě kontrastní témata. Zajímavostí ale je, že v prostřední části Andante non troppo, se kromě klavíru stávají sólovými nástroji také housle a poté i violoncello, oba tyto nástroje zde dostávají opravdu prominentní prostor. Faktem je, že Čajkovského student Alexander Siloti z asi ne dobrých důvodů a zjevně proti skladatelovým přáním zkrátil tuto větu a v podstatě klavír vyzdvihl a houslím a violoncellu přisoudil spíše vedlejší roli. My budeme hrát originální Čajkovského verzi nezkrácenou. A posluchači v sále a i ti, kteří poté budou poslouchat nahrávku pořízenou pro vydavatelství Decca, budou mít šanci docenit obrovskou kompoziční vynalézavost tohoto svrchovaně romantického kusu, který je právě v této „komorní“ větě opravdu delikátní.

Semjon Byčkov, Kirill Gerstein a Česká filharmonie|foto: Petra Hajská

Jaké nároky klade na klavíristu toto dílo?

Tento druhý Čajkovského klavírní koncert je neuvěřitelně virtuózní a je tam opravdu hodně co hrát. Stejně, nebo možná ještě více, než jak je tomu v Čajkovského prvním koncertu. Je to navíc obrovsky rozsáhlé dílo, má něco okolo čtyřiceti minut. Když vezmete v úvahu tyto dva koncerty jako dva reprezentanty ruské hudby, mají stejnou roli, jakou mají například Brahmsovy klavírní koncerty v německé hudební kultuře. Jsou to zkrátka vrcholné skladby. A tu paralelu s Brahmsem zmiňuji záměrně, protože v jeho Druhém klavírním koncertu je ve velkém měřítku také přítomna komorní hudba a klavír zde není „jen“ sólový nástroj, který by šel proti orchestru, je v mnoha ohledech jeho organickou součástí. A Čajkovskij v té době vytvořil něco podobného, jeho Druhý koncert je nádherné obrovské symfonické dílo, s organicky začleněným, virtuózním sólovým klavírním partem.

Česká filharmonie |foto: Petra Hajská

Na koncertním pódiu se opět setkáte se Semjonem Byčkovem, se kterým vás pojí přátelství i rozsáhlá spolupráce na řadě projektů…

Do této doby jsem měl možnost být s maestrem Byčkovem na pódiu už mnohokrát. A to prakticky po celém světě. Známe se už dvanáct let a způsob, jakým diriguje a prožívá tuto hudbu, mě velmi silně ovlivnil. Je to něco úžasného, téměř nepopsatelného, co pociťuji pokaždé, když s ním hraji. Vděčím mu také za obrovskou podporu. Je to pro mne jako pro sólistu obrovská výhoda a dar, když mohu opakovaně a pravidelně spolupracovat s někým, s kým se dobře znám, komu věřím, s kým jsem už odehrál dlouhou řadu koncertů. V České filharmonii teď pociťuji něco jako opravdové, ryzí hudební partnerství, a to nejen s ním, ale i se všemi hudebníky. Zkoušky i koncerty probíhají v nesmírně přátelské tvůrčí atmosféře, je to něco opravdu výjimečného.

Reprízy se uskuteční 21. a 22. února, opět v 19:30.

Více informací naleznete zde.