Bydlení, které souzní s přírodou. Casa Romanelli jako memento mori jednoho z nejvýznamnějších architektů italské mladé generace
Kariéru Angela Masieriho, velkého talentu italské architektury 20. století, přerušila tragická nehoda. Podle Adama Štěcha ovlivnila nejen jeho blízké, ale i moderní italskou architekturu. Casa Romanelli v Udine je toho symbolickým příkladem.
Ospalé a nepříliš zajímavé severoitalské město Udine se po druhé světové válce stalo jedním z center nábytkářského průmyslu v zemi. Vůbec celá tato oblast se rychle rozvíjela ve všech oborech, postupně se také rozšiřovala zástavba. Angelo Masieri se narodil v roce 1921 v městečku Villa Santina nedaleko Udine. Architekturu vystudoval v Benátkách a od roku 1947 působil jako samostatný architekt v Udine a jeho okolí. Do roku 1950 tam realizoval hned několik kritikou oslavovaných rezidenčních staveb, včetně Casa del Fanciullo, Casa in Viale Duodo nebo Casa Ceschia. Své rané období symbolicky zakončil domem Casa Giacomuzzi v centru Udine, dostavěným v roce 1950.
Masieriho přitahovala bohatost a emocionální rozměr přírodních forem. Vytvářel organickou architekturu. Hodně času také věnoval přemýšlení, jak stavební materiály využít překvapivým způsobem a kompenzovat tak jejich poválečný nedostatečný výběr. Filozofie bydlení souznícího s přírodou, kterou ve Finsku od třicátých let uplatňoval Alvar Aalto a v USA Frank Lloyd Wright, měla odezvu i v italské architektuře.
Masieri byl jedním z nejvýraznějších Wrightových obdivovatelů v tehdejší Evropě. Studoval u Carla Scarpy, architekta zabývajícího se vztahem moderní architektury a historického prostředí Benátek, s nímž opět hledal způsob, jak co nejelegantněji propojit dva rozdílné světy, dvě vzájemně se popírající formy. Jak Scarpa, tak Wright budou hrát v následujících letech krátkého Masieriho života zásadní roli. Když Wright přijel roku 1951 do Benátek, Masieri jeho přednášku samozřejmě nemohl vynechat. Zařídil si i osobní setkání, na němž Wrighta trochu troufale požádal, jestli by nechtěl v historickém centru Benátek navrhnout dům pro jeho rodiče. Wright souhlasil a pozval Masieriho do svého studia v Arizoně, kde probrali všechny náležitosti a začali na projetu detailněji pracovat.
Ještě před tím než se rozjel za svým vzorem do USA, začal v Udine pracovat na designu domu Casa Romanelli, jeho posledním a již nedokončeném projektu. „Wrightovsky“ koncipovaný dům s monumentálními převislými střechami, výraznou horizontálou a abstraktními dekorativními detaily dokončili dva roky po jeho smrti dva jiní mistři italské moderny.
Byla to právě cesta do Ameriky, která předčasně ukončila architektův život. Když v roce 1952 dorazil do Wrightova studia Taliesin West v arizonské poušti, kolegu tam nezastihl. Při cestě zpět měl smrtelnou autonehodu a Itálie tak ztratila jednoho z nejvýznamnějších tvůrců mladé generace.
Jeho příběh pokračuje v architektuře Casa Romanelli, který v roce 1955 dokončili Masieriho přátelé Carlo Scarpa a Bruno Morasutti, oba též velcí Wrightovi obdivovatelé. Scarpa doplnil dům o své typické sofistikované prvky včetně barevných zasouvacích dveří, mosazného kování a dalších výtvarných detailů. Morasutti navrhl vestavěný nábytek, který dodnes dominuje obývacímu pokoji. Dům zůstává stále téměř nedotčen a jeho aktuální majitel, inženýr Marzullo, se o něj stará se stejnou láskou jako původní obyvatelé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
