Břetislav Rychlík: Bez vnitřní dramaturgie se nedá nic dělat
Režisér, dokumentarista, docent JAMU a někdejší herec slavného HaDivadla je také aktivistou, kterému není všechno jedno. Miluje Horňácko a pravidelně glosuje dění kolem sebe.
Do Vizitky vysílané z ČRo Brno přišel krátce po návratu ze Spojených států, kde byl s muzikou Petra Mičky. Krom vyprávění o této cestě vzpomněl na svého bratra Františka, někdejšího vydavatele brněnské verze samizdatové Střední Evropy, který v letošním roce právě v USA zemřel.
A pochopitelně, většina rozhovoru patřila divadlu. Rychlíkovým začátkům v Hadivadle, kam přišel v roce 1982 v době, kdy myslel, že s divadlem už skončí, protože mu nemá co dát. Soubor sídlící v Prostějově ještě nesl název Hanácké divadlo.
Prostějovští straníci nás nenáviděli, i když z jejich zájmu divadlo vzniklo. Jenže netušili, co jim z toho ta naše parta postupně udělá.
Rozhovor nebyl jen vzpomínkový, Břetislav Rychlík mluvil také o divadle „tady a teď“, o smyslu divadla a kriticky se vyjádřil ke svému nezvolení do funkce ředitele Centra experimentálního divadla CED v Brně.
Nejposlouchanější
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče
-
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka