Bohuslav Martinů: Violoncellové sonáty

(…) Společným rysem tohoto kompletu violoncellových sonát Bohuslava Martinů je neoklasická střízlivost kombinovaná s emocionální výrazovostí. To první je spojeno především s klavírním partem. Gérard Wyss s naprostou samozřejmostí zdůrazňuje neoklasickou lehkost, aniž by ale vypichoval skotačivé synkopy. Hraje vesměs pohodovou hudbu, nezatížen českými interpretačními tradicemi, které se někdy snaží najít v této hudbě jakousi rustikálnost. To druhé, větší emoce, se pojí s violoncellem. Petr Nouzovský nehraje vůbec rapsodicky, ale přece jen se do svého vesměs příjemně znějícího partu místy, v drobných několika tónových náznacích vášní, víc pokládá. Je z toho krásný muzikální dialog, vnitřně bohatá hudba, která zní „po svém“. Souborná nahrávka, zdaleka ne první, ale zcela osobitá, zažitá, legitimní. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Arco Diva.