Bohumil Hrabal: Perličky

Hrabalova tvorba je neobyčejně silně a neskrývaně zakotvená v jeho biografii. Jeho rodina, původ, životní zkušenost měly velký význam pro utváření jazyka, motivy a dějové prvky jeho prózy.

Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích jako nemanželské dítě. V roce 1916, když byly Bohumilovi dva roky, se jeho matka Marie Kilianová (1894–1970), provdala za Františka Hrabala (1889–1966), který dítě adoptoval a dal mu své jméno. Manželům se narodil ještě syn Břetislav (Slávek, 1917–1987). V roce 1919 se přestěhovali do Nymburka, kde se Hrabalův otčím stal správcem pivovaru. V roce 1924 k nim přijel na dva týdny navštívit svého bratra Josef Hrabal (1882–1967), aby u nich zůstal na mnoho let a byl literárním předobrazem hrabalovského strýce Pepina.

V roce 1934 maturoval na nymburském gymnáziu. Pak studoval na právnické fakultě University Karlovy, studia ukončil doktorátem v roce 1946. Za protektorátu pracoval v notářství v Nymburce, pak byl skladníkem konzumního družstva a od roku 1942 vstoupil do služeb státních drah, postupně podbíjel kolejnice, byl v kanceláři návěštního mistra, pak telegrafistou a potom až do roku 1946 výpravčím v Kostomlatech u Nymburka.

Po dostudování práv byl akvizičním úředníkem Živnostenského fondu v Praze, potom obchodním cestujícím firmy s drogistickou galantérii K. H. Klofanda v Praze. Po roce 1948 likvidoval firmu, kterou zastupoval, a v roce 1950 se přihlásil na Kladno, kde pracoval na Poldině huti až do roku 1954, kdy utrpěl úraz. Vrátil se do Prahy a byl do roku 1958 zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici.

V září roku 1956 vyšly v příloze časopisu Společnosti českých bibliofilů v nákladu 200 výtisků dvě krátké Hrabalovy povídky nazvané Hovory lidí, uveřejnění třetí povídky Jarmilka, nedovolila cenzura.

Bohumil Hrabal se 8. prosince 1956 ve věku 42 let oženil s Eliškou Plevovou (1926–1987), přezdívanou Pipsi. V letech 1959–1961 pracoval jako kulisák v Divadle S.K. Neumanna v Libni. Od roku 1962 se stal profesionálním spisovatelem. V roce 1963 debutoval sbírkou povídek Perlička na dně.

Hrabal po mnoho let bydlel v Libni na pražské periférii, v domě (dřívější kovárně) v ulici Na hrázi 24, literárně nazývané Na hrázi věčnosti. Dům byl v roce 1988 zbořen, ale Hrabal se musel už dříve přestěhovat do paneláku v Kobylisích. Tehdy koupil dům v lese v nedalekém Kersku, odkud dojížděl do Prahy za svými přáteli.

Hrabal zemřel 3. února roku 1997 – vypadl z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce. Jeho smrt vyvolala velký ohlas a na první straně řady českých i světových deníků se objevil titulek: Krmil holuby. Oficiální oznámení nemocnice tak zároveň vyjádřilo příčinu neštěstí, avšak ihned se objevila také verze sebevraždy, jejímž tématem se Hrabal ve své tvorbě mnohokrát zabýval. Pád jako pokus vzlétnout se stal metaforou uzavírající umělcův život.

Čtou: Zdeněk SvěrákJosef AbrhámRežie: Markéta Jahodová