Bez vibrata, prosím!

21. březen 2017
03826131.jpeg

Kdysi mnozí tento směr, tedy tzv. autentickou interpretaci staré hudby, považovali za pouhopouhý krátkodobý módní trend předem odsouzený k zániku a jeho stoupence doslova za blázny. Skeptici se ale nestačili divit, s jakou rychlostí a vehemencí si - dnes už říkáme historicky poučená interpretace staré hudby - vydobyla neotřesitelnou pozici a jak zásadně ovlivnila celý svět klasické hudby.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

I stará hudba už má svůj Den, je jím 21. březen, který jsme oslavili také v našem vysílání, kam přijaly pozvání tři osobnosti reprezentující tento směr u nás. Sopranistka a muzikoložka Barbora Kabátková, houslistka a pedagožka Elen Machová a tenorista a hudební popularizátor Čeněk Svoboda vyprávěli o své cestě do světa staré hudby a komentovali své oblíbené nahrávky světově proslulých souborů. Naše poslechová sonda vedla od gregoriánského chorálu až po Antonína Dvořáka. Samozřejmě na staré nástroje a v historicky poučené interpretaci.

„Myslím, že posluchači hledají gregoriánský chorál také proto, že je to jakási čistota. Dnes jsme hodně zahlceni zvukem a koneckonců, i ta renesanční nebo barokní hudba je strukturálně hodně komplikovaná. Gregoriánský chorál dovoluje to, aby se člověk soustředil jednak na čistotu, oproštěnost od všech kombinací, systému, třeba i hluku a zároveň aby tím sledoval to, co se v něm odehrává“ míní Čeněk Svoboda.

Hudba středověku je ale doménou Barbory Kabátkové: „Říká se, že pro starou hudbu se nemusí nic umět, tedy že zpěváci nepotřebují techniku a zejména tu středověkou. Ale hudba, kterou slyšíme, dokazuje, že to tak rozhodně nemůže být, bez výborné techniky by to zpěvák vůbec nemohl přežít,“ říká o ukázce z repertoáru ansamblu Mala Punica.

Byla bych ráda, kdyby posluchač nevnímal jen melodie, ale vnímal hudbu komplexně s textem, protože tyto texty jsou velmi nabité informacemi a je dobré je poznat.BARBORA KABÁTKOVÁ

Opravdovou srdeční záležitostí Čeňka Svobody je hudební génius Claudio Monteverdi: „Je to člověk, který vzal za kliku a otevřel dveře do toho nového hudebního světa. Je to ten, který pomohl, aby se nám zrodila barokní hudba a s ní její principy tak, jak je známe do dneška. Už v době, kdy pracoval v Benátkách, všichni ho jednomyslně uznávali za největšího skladatele a za mluvčího hudebního pokroku. Takových osobností v historii moc nebylo a myslím, že je na místě se mu věnovat a zkoumat, proč to tak je. Když člověk sáhne do jeho odkazu, málokdy najde takovou skladbu, která by nebyla nadprůměrná a spousta jich je geniálních. Kombinace těchto faktorů z něj dělá superstar hudební historie.“

Houslistku Elen Machovou vtáhla do světa staré hudby ještě za studií na JAMU nahrávka Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha s Reinhardem Goeblem a souborem Musica Antiqua Köln. Cesty zpět už nebylo.

„Všichni, kdo se snažíme o poučenou interpretaci, chceme tak činit opravdově. Je to s respektem k autorovi, k době, k souvislostem, všechno bereme v potaz. A teprve na základě těchto souvislostí k tomu musíme doplnit ještě svůj vklad, bez něhož hudba není hudbou. Sama o sobě neříká nic. Je třeba do ní vložit to naše, co máme každý originální, každý sám v sobě. A to je to, co hudba prostě chce. To, že se musíme školit z různých traktátů, to k tomu patří. Ale jde o to, že chceme dělat hudbu opravdově, zanechat otisk.“

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.