Benvenuto Cellini: Vlastní životopis

Devětapadesátiletý sochař Benvenuto Cellini (1500-1571) začal psát svůj Vlastní životopis po dokončení sochy Persea pro florentského vévodu Cosima. Nechal toho záhy, protože pero nebylo nástrojem tohoto praktika zlatnické a sochařské dílny. Dále už svůj Životopis Benvenuta Celliniho jím samým sepsaný, jak zní celý název díla, diktoval mladému pomocníkovi.

Jedinečné dílo dlouho kolovalo pouze v opisech. Rukopis byl vydán tiskem až roku 1728 v Neapoli. Proslulým jej učinil překlad Goethův, vydaný knižně roku 1803. Od té doby patří toto dílo světové literatuře a představuje jedinečný výtvor a památník doby, lidí a umění.

Celliniho život byl barvitý a dobrodružný. V sedmnácti letech musel pro rvačky utéci z Florencie do Sieny, vrátil se, později uprchl do Bologne, Pisy a Říma, kde zůstal po novém marném návratu domů r. 1523 ve službách Klimenta VII. V roce 1534 byl pro vraždu svého soka v umění zlatnickém nucen uchýlit se nakrátko zase do Florencie a teprve po omilostnění papežem Pavlem III. se vrátil. Další rvačky a dobrodružství jej donutily roku 1540 odejít do Francie, kde pak několik let působil ve službách Františka I. jako sochař a civilní i vojenský architekt. Roku 1545 se definitivně usadil ve Florencii, kde pak vykonal řadu prací pro vévodu Cosima, především své nejvýznamnější dílo, sochu Persea.´

Patnáctidílnou četbu na pokračování z překladu Josefa Macha a Adolfa Felixe připravil Miroslav Stuchl. V režii Petra Adlera účinkuje Jiří Hanák.