Beethoven: Symfonie (2/5)

(…) Interpretace Jukky-Pekky Sarasteho se v Beethovenově Druhé symfonii vyznačuje energičností, značnými kontrasty a náruživou naléhavostí. Nebojí se nárazů a suchých úderů tympánů, ataků zvuku celého orchestru a prudkých proměn. Není to ale přitom vůbec nic přehnaně zápasivého, patetického nebo romantizujícího – stále jde o nádherné naplňování klasicistní nebo osvícenské uměřenosti. A když přijdou momenty, kde lze ubrat, stane se tak elegantně. Dynamika zmírní, síla ustoupí do pozadí, tempo zvolní. Dirigent Jukka-Pekka Saraste to dokáže vymodelovat na dvou tónech melodie, na dvou akordech. Dokáže elegantně pozastavit hudební vyprávění. A zase – nejde o romantismus, o manýru, o afektovanost, ale jen a jen o uměřený, krásně prodýchaný, muzikálně vedený a skvěle zahraný vídeňský klasicismus. (…) První věta Beethovenovy Pastorální symfonie je poetická, idylická, ale na naléhavějších místech také rustikální. Je ideálně modelovaná, uměřená, ale přesto nesmírně plastická. Je hudebně krásná. To je základní dojem, který Jukka-Pekka Saraste s kolínským rozhlasovým tělesem vzbuzuje. Je to dojem příznivý, posluchačsky velmi uspokojivý. Žádný patos, ani žádná nasládlá líbeznost. Ale ani chlad. Věcná krása tak akorát. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Edition Hänssler.