Baví mě dělat věci postaru, bez elektřiny, říká Michal Gorec. Nechal práce v bance a v Podještědí vyrábí papír

10. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michal Gorec, výrobce ručního papíru

Tak dlouho chtěl mít vlastní dílnu na výrobu ručního papíru, až si ji prostě zařídil. „Kdybych to nezkusil, budu si to do smrti vyčítat,“ říká Michal Gorec. Díky životu na pomezí Ještědského hřebene a Lužických hor a každodennímu kontaktu s vodou se prý zklidnil a v hlavě má další papírenské projekty. Do Vizitky ho pozval David Hamr.

Lokace: Ves v Podještědí, místnost 7x7 metrů, kádě, síta, šňůra se schnoucím papírem. Obsazení: Michal Gorec, 43 let, někdejší vedoucí pobočky velké banky. Cílí: výroba ručního papíru ze lnu, konopí či bavlny + co nejvíce času stráveného s rodinou. Tak by se ve zkratce dal shrnout aktuální život muže, jenž se ve zlomovém okamžiku rozhodl zanechat práce v jistém zaměstnání a jít si za tím, co ho už mnoho let silně lákalo.

Výroba ručního papíru

Setkání Michala Gorce s výrobou papíru přitom patří do kategorie náhod. „V roce 1999 jsem byl v Izraeli a studoval jsem hebrejštinu. Chtěl jsem cestovat, ale neměl jsem peníze, a tak jsem hledal brigádu. Našel jsem ji v ruční papírně. Přišel jsem tam, viděl stoly, kádě a síta, a vycítil jsem, že to je to, co chci v životě dělat,“ vzpomíná. Práci v bankovním sektoru měl rád, energii pro další práci ale sbíral hlavně během několikatýdenních výjezdů do izraelské papírny. Její majitelé se stali Gorcovými přáteli, předali mu část know-how. „V podstatě mě přijali do rodiny,“ usmívá se.

Bude to papír s příběhem

V roce 2013, tři měsíce před narozením synka, dal konečně výpověď v bance a otevřel si vysněný podnik. Nikoliv na pražské adrese, ale zcela stranou od ruchu velkoměsta, ve vsi Zdislava nedaleko Kryštofova Údolí.

Zařízení na zpracování ručního papíru

První měsíce si Gorec užíval života s maličkým synem a práci příliš nedal. Postupně začal pořádat papírenské workshopy, věnoval se prvním turistům a odbavoval první zakázky. Proces výroby papíru popsal podrobně ve Vizitce, a ačkoliv by se mohlo zdát, že po letech praxe už se nemůže sáhnout vedle, opak je pravdou. „Fascinuje mě, že u každého archu musíte být vědomě v přítomném okamžiku. Pokud se při nabírání nesoustředím, udělám to blbě,“ konstatuje. Práce s odkapávající vodou a atmosféra Zdislavy je pro něj nicméně stále neskutečně silná. Jak říká, díky této kombinaci se výrazně zklidnil.

Zájemcům o ruční papír je schopný nabídnout a vyrobit například svatební oznámení, různá přání, stínidla na lampy, papír na kaligrafii anebo dopisní sady. Nedávno dostal od baletu Národního divadla ústřižky chystaných kostýmů, a tak se těší, až je rozemele a udělá z nich papír s příběhem. Libuje si také nad myšlenkou knihařské dílny. „Máme sto dvacet let staré stroje, na kterých děláme historický knihtisk. Mě prostě baví dělat věci postaru, bez elektřiny a chemikálií.“

Ve vsi Zdislava sídlí dílna na výrobu ručního papíru
Spustit audio