Arthur Schnitzler: Bakchova slavnost

Nádražní kavárna plná cestujících není ideálním místem pro vyřešení intimních vztahů. Přesto právě tam situoval rakouský dramatik Arthur Schnitzler svou jednoaktovou hru Bakchova slavnost. Milenec, vdaná žena a její manžel se setkávají u kavárenského stolu, aby se nad místní vyhlášenou bábovkou pokusili urovnat svou partnerskou krizi. Na anonymitu zaplněné kavárny a diskrétnost obsluhy se mohou spolehnout jen tehdy, když svoje citové projevy udrží na uzdě.

Helena Dvořáková v roli Anežky|foto: Tomáš Vodňanský

S dokonalým sebeovládáním má, zdá se, nejvíc zkušeností spisovatel Felix Staufner, který se vrací z pracovního pobytu v Alpách. Než dovolí své ženě Anežce a rodinnému příteli Kvidovi, aby ho obeznámili se svým pohledem na ošemetnou situaci, začne jim vyprávět o nové hře s názvem Bakchova slavnost, kterou v Alpách rozepsal. Zatím ještě neví, jak ji ukončit. Ale třeba mu poradí jeho žena a její přítel?

Téma nevěry, u Schnitzlera tak frekventované, se nikdy nevykupuje drásavým milostným uchvácením, ale zůstává v rovině rozmaru, ubohého klamu. (…) Napříč celým Schnitzlerovým dílem defilují podvedení a podvádějící, kteří sdílejí tutéž tristní porážku.
Claudio Magris

Poznámka italského germanisty platí beze zbytku i o Bakchově slavnosti, kterou Arthur Schnitzler zařadil do cyklu s výstižným názvem Komedie slov. Na konci jednoaktové hry, kdy z manželského trojúhelníku zbude u kavárenského stolu už jen dvojice, neslyšíme žádná slova svědčící o pocitech triumfu, zadostiučinění nebo smíření.

Petr Lněnička jako Kvido|foto: Eliška Vidomus