Andrzej Stasiuk: Noc. Slovansko-germánská lékařská tragická fraška

Hru otevírá neúspěšný pokus o loupež, při kterém je zabit mladý polský zloděj aut. Lupiče zastřelí bohatý německý klenotník při ochraně svého majetku. Zatímco tělo mrtvého je odvezeno do rodného Polska, srdce má posloužit jako transplantát člověku ze západní Evropy. Nedobrovolný dárce orgánu má díky úmluvě se svou duší možnost zjistit, komu jeho srdce připadne. A tak se setkává s novým vlastníkem.

V situaci mezi životem a smrtí dochází k velkému rozčarování na obou stranách. Zvlášť nový „majitel“ polského srdce se zdá být zmítán pochybnostmi o tom, zda zůstane Němcem, nebo ho přemohou „nepřátelské“ slovanské geny. Atmosféra mezi dárcem a příjemcem houstne a kulturní roztržka vyvrcholí v okamžiku, kdy dojde na diskuzi o automobilismu.

Režisér Radim Nejedlý a zvukový mistr Lukáš Dolejší při natáčení hry Andrzeje Stasiuka Noc|foto:Hana Hložková

Stasiukovo brilantní drama spočívá v humorné nadsázce, týkající se nejen možné ztráty národnostní identity, ale i přehnaných představ o „divoších z Východu“ a „boháčích ze Západu“. Představy mají totiž v myslích Evropanů už od druhé světové války takřka mytickou podobu. V důmyslně promyšlené struktuře hry autor využívá principů starověkého chóru i středověkých hádek duše s tělem.

Noc vznikla v roce 2004 na objednávku německé činohry v Düsseldorfu. Rozhlasovou podobu nabyla o rok později, kdy ji režisér Robert Matejka natočil pro Deutschlandradio Kultur.

Atmosféra brněnské rozhlasové inscenace je záměrně oproštěna od realistického ztvárnění jednotlivých prostředí. Odehrává se v jakémsi bezčasí, v mýtickém prostoru, který je narušován dialogy postav, z nichž „nejpravděpodobnější“ jsou ty, které se dějí na operačním sále.

Andrzej Stasiuk (1960) se divadelní tvorbou zabývá zřídka, kromě své „slovansko-germánské frašky“ napsal pro divadlo texty Temný les a Čekání na Turka, které na prvotinu Noc tematicky navazují.