André Carvalho: Když se učíme nová slova, naše svědomí se stává citlivější vůči ostatním, stáváme se empatičtějšími a náš svět je nakonec bohatší

André Carvalho si libuje v konceptech. Zatímco jeho předchozí deska nazvaná příznačně Zahrada pozemských rozkoší čerpala inspiraci ze slavného stejnojmenného obrazu Hieronyma Bosche, tentokrát se nechal inspirovat nepřeložitelnými slovy, tedy těmi, která existují v daném jazyce a jsou typická pro určitou kulturu, ale přeložit je do jiného jazyka jde pouze opisem. Nový cyklus skladeb tedy nevyhnutelně musel dostat název Lost In Translation, Ztraceno v překladu.

Hranice mého jazyka představují hranice mého světa, prohlásil prý jeden z nejvlivnějších filozofů 20. století Ludwig Wittgenstein. A Carvalho se s tímto výrokem ve svých úvahách plně ztotožňuje: „Pokud je pravda, že existuje, a pravděpodobně vždy bude existovat, rozdíl, propast mezi významem a interpretací, emocemi a záměrem, pak je také pravdou, že rozšiřováním našeho slovníku automaticky zvyšujeme naše vyjadřovací schopnosti. Pokud nějaký výraz v našem jazyce neexistuje, neznamená to, že v jiném jazyce také není. Tato tzv. nepřeložitelná slova mají potenciál otevřít naši mysl novým perspektivám a kultivovat naši představivost! Svět je větší a hlubší než to, co známe, a mentální projekce, které si z této znalosti vytváříme, tedy naše realita. Věřím proto, že jak se učíme nová slova, naše svědomí se stává citlivější vůči ostatním, stáváme se empatičtějšími a náš svět je nakonec bohatší,“ vysvětluje André východiska svého nejnovějšího projektu.

Totéž co se slovy se podle Carvalha děje i tehdy, když se setkáváme s neznámou hudbou. Album Lost In Translation tedy, aby prý obsáhlo neznámo, zahrnuje silnou improvizační složku a spontánní nápady, což oplátkou zaručuje jedinečnost každého koncertního provedení repertoáru. „Hudebně se tento nový cyklus skladeb také zrodil z vlivů, které jsem v posledních letech absorboval, nejen proto, že jsem vystaven newyorské jazzové scéně, ale také proto, že pravidelně cestuji do jiných zemí,“ říká André. A přestože většina skladeb plyne v duchu komorní lyriky a melancholie, chvílemi tento neúnavný hledač nového výrazu se svými spoluhráči zavítá i do docela jiných hudebních krajin – volné improvizace, experimentální nebo soudobé hudby.