Amre Sawah: Lidé v Sýrii nejsou svobodní. Nemůže tak být svobodné ani jejich umění

7. leden 2020

Syrský dramatik, divadelní a filmový režisér a novinář Amre Sawah, který žije od roku 2015 ve Francii, představil koncem minulého roku v Praze svou hru Rodinné tajemství. Jako scénické čtení byla v překladu Adama Pospíšila a Petra Felčera uvedena na 11. ročníku festivalu Nad Prahou půlměsíc.

Foto ze scénického čtení hry Amre Sawaha Rodinné tajemství v rámci festivalu Nad Prahou půlměsíc

Kdy se v Sýrii datuje nové divadelní hnutí?

Nové divadelní hnutí datujeme v Sýrii od konce 40. let dvacátého století. Charakterizovat ho z estetického, společenského nebo politického hlediska není jednoduché. Já bych ho přirovnal k nově narozenému dítěti, které se snažilo najít vlastní cestu. Pokud pomineme tradicí a náboženstvím svázanou společnost tehdejší Sýrie, duchem to bylo umění svobodné. Snažilo se neomezovat žádnými hranicemi – ani estetickými, ani myšlenkovými. Přirozeně, že tímto způsobem charakteristiku divadelního hnutí zjednodušuji. Ale abychom mohli nahlédnout na jeho podstatu, museli bychom podrobně rozebrat dobu, místo a společenskou atmosféru, ve které se utvářelo.

Které období v dějinách syrského divadla považujete za nejsilnější?

Řekl bych, že byla dvě. To první bylo už v 50. letech dvacátého století, nikoli co se týče množství inscenací, ale spíše co se týče kvality jednotlivých produkcí. Další silné období lze zaznamenat mezi devadesátými lety a rokem 2009. To bylo příznačné velkým množstvím dobrých inscenací i původních her. Nicméně neberte tento můj postřeh jako odbornou sondu. Je to jen můj osobní názor.

Syrský dramatik, divadelní a filmový režisér a novinář Amre Sawah v Praze

Která jsou syrská divadelní epicentra?

V Sýrii máme jen dvě divadla. Dříve bylo divadelních míst mnohem více. Divadlo se také hrávalo kupříkladu v kinech. Těmi zásadními divadly nejen v kontextu silných let syrského divadla byla Al-Hamra a Al-Kabbani v Damašku. Přirozeně, když mluvíme o divadelním hnutí v Sýrii, nemůžeme ho srovnávat s tím, co se v divadle děje v Evropě.

Pocházím z umělecké rodiny, která kulturu vždy ctila. Když mi bylo šestnáct, začal jsem psát a už jsem nemohl přestat. Nejdřív jsem si myslel, že se ze mě stane archeolog. Ale později převážila láska k psaní a divadlu. Přihlásil jsem se proto na divadelní a dramatický institut. A tam jsem zjistil, že v divadle a u divadla se cítím dobře, že to zkrátka byla správná volba. Tato škola byla založena v roce 1977 v Damašku. Byla institucí, která formovala novou generaci herců a hereček, stejně jako absolventy režie, dramaturgie, scénografie a divadelní kritiky. Tato škola měla na vývoj syrského divadla a dramatu jistě velký vliv v tom smyslu, že utvářela a formovala celou řadu syrských divadelních osobností. 

Foto ze scénického čtení hry Amre Sawaha Rodinné tajemství v rámci festivalu Nad Prahou půlměsíc

Vy jste ukončil divadelní studia na přelomu nového milénia. Dalo by se říci, že v té době zažívalo syrské divadlo nějakou proměnu, případně, že se vyznačovalo nějakými tendencemi v režii nebo dramatické tvorbě?

Svět syrského divadla je malý svět. Nelze to srovnávat s divadelním děním například ve Francii nebo na newyorské Broadwayi. To, co utvářelo na přelomu milénia divadelní kulturu v Sýrii, byly inspirace ze zahraničí, kupříkladu z již zmíněné Francie, ale třeba i dramatika ze Španělska nebo inspirace ze zemí Magrebu, jako je třeba Tunisko.

V jaké situaci se divadelníci a syrská divadla nacházejí v současné době, tedy v době válečného konfliktu, v době, kdy je země politicky, společensky i geograficky roztříštěná a válkou poničená?

Asi si umíte představit, že ta situace je nesmírně komplikovaná. Je mi moc líto, že v Sýrii stále žije řada mých přátel, pro které bych si přál, aby mohli svobodně tvořit, ale také aby mohli bez strachu svobodně žít. Svobodní ale v tuto chvíli nejsou a svobodné není ani jejich umění. Cokoliv udělají, cokoliv vytvoří si současný politický režim bere za své a snaží se skrze jejich práci vylepšit svou tvář.

Syrský dramatik, divadelní a filmový režisér a novinář Amre Sawah
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...