Amparo Sánchez: Alma De Cantaora
Španělská zpěvačka, kytaristka Amparo Sánchez se stala jednou z nejvýznamnějších španělských představitelek mestiz music. Pro středeční odpolední Mozaiku vybíráme hudbu z jejího alba Alma De Cantaora – Duše zpěvačky.
Amparo Sánchez se na hudební scéně pohybuje již od počátku devadesátých let. Tehdy byla jejím vzorem především Billie Holiday, Aretha Franklin a Janis Joplin. V roce 1997 opustila rodnou Granadu a odešla do Madridu, kde se setkala s muzikantem, producentem a jedním z nejvýznamnějších španělských představitelů mestiz music Manu Chaem.
Ten ji přivedl k latinskoamerické a kubánské hudbě. Amparo Sánchez založila vlastní kapelu Amparanoia, s níž vstoupila na světová pódia. S touto kapelou vystupovala až do roku 2008 a od té doby se věnuje sólovým projektům. Sama říká, že chce svou hudbou přispět k osvobození ženy prostřednictvím hudby. Tomuto genderovému tématu také věnovala své sólové album Alma De Cantaora – Duše zpěvačky, z něhož vybíráme hudbu do dnešní Mozaiky.
Rodačka z Andalusie Amparo Sanchez se několikrát představila také českému publiku, naposledy to bylo 11. února letošního roku v pražském paláci Akropolis. Ve svých projektech propojuje latinu, kubánskou hudbu, jazz i flamenco španělských gitanos.
V odpolední Mozaice zazní ukázky těchto skladeb: La Cuenta Atrás; Alma De Cantaora; Muchacho, Fuera Fiera, Viaja Pasión, La Flor De La Palabra, Para Tí.
Nejposlouchanější
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
DRAMAtapas. Ochutnávka krátkých her současných českých autorek a autorů
-
Hrázný, Poslední rozloučení, O Davidovi a další povídky Biancy Bellové. Povídky současné autorky
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.