Sogolon Keďu. Velké stromy rostou pomalu, ale zapouštějí své kořeny hluboko do půdy

Na počátku třináctého století byla mandingská říše byla malým královstvím, kterému vládl Maghan Kon Fatta z kmene Keitů, proslulý svou krásou. Jednou mu jakýsi lovec prorokoval, že se ožení s ošklivou ženou, která bude matkou toho, „kdo učiní jméno Mandingu nesmrtelným na věčné časy“. Lovec zmizel, ale král na jeho slova nezapomněl.

Bratři ze země Do

Za nějaký čas vstoupili do města dva cizinci. Byli to bratři z kmene Traorů, přišli ze země Do (dnešní oblasti Ségou) a přivedli odtud dívku, která měla na zádech hrb. Prý je hodna stát se královnou. Lovci vylíčili králi její příběh.

Pomohli panovníkovi země Do zbavit se obrovského buvola, jenž pustošil jeho zemi, a za odměnu si vybrali onu hrbatou dívku. Poradila jim to jedna stařena. Za almužnu jim prozradila tajemství, jak buvola zabít, což se dosud žádnému lovci nepodařilo. Ukázalo se, že stařena nebyla nikým jiným než oním buvolem a dívka s hrbem pak stařeniným alter egem. (Dvojnictví vychází z tradičních spirituálních představ západní Afriky.)

Sogolon Keďu ale nebyla jen poslušnou, zakřiknutou dívkou. Měla v sobě také bojovnost a vzdor. Ani vítězům nad buvolem se nepodařilo jí zmocnit. Nedokázal to ani král Maghan Kon Fatta.

Postižený syn, ošklivá dcera

Když se k ní o svatební noci přiblížil, tělo Sogolon Keďu se pokrylo dlouhými chlupy. Celou noc vyzýval král svého dvojníka – lva, jenže ani ten nic nezmohl proti dvojníku Sogolon – buvolovi. Po týdnu král namluvil Sogolon, že se mu zjevil duch králů Mandingu a řekl mu, aby ji obětoval. Sogolon ze strachu omdlela, strnula v lidské podobě – a když se probrala, byla už ženou. Té noci otěhotněla.

Na to, že Sogolon je ošklivá, si brzy všichni zvykli. Jen první králova žena Sasuma Berete si zvyknout nemohla.

Ztratila královu pozornost a bála se, že až Sogolon porodí, král jejího vlastního syna vydědí. Proto chtěla Sogolon zabít. Nakonec jí přál osud i bez kouzel.

Narozený Sogolon Ďata nezdědil nic z krásy svého otce. Měl velkou hlavu, velké oči, byl jiný než ostatní děti. Ještě ve třech letech lezl jen po čtyřech. Nemluvil, jen žvatlal. Byl urputný jedlík. A působil zádumčivě.

Zatímco se Sasuma radovala, Sogolon se synovým postižením velmi trápila. Snažila se ho léčit bylinami, ale marně. Když Sogolon znovu otěhotněla a narodila se jí dcera Kolonkan, opět ošklivá po matce, ztratil král trpělivost a vykázal Sogolon z domu.

Síla proroctví jí vrátila krále

Maghan Kon Fatta se znovu oženil. Jeho třetí žena Namanďé byla krasavice. Porodila mu syna, který se měl podle věštby stát pravou rukou králova nástupce – Sogolon Ďaty. Král stále nechtěl uvěřit tomu, jak se může stát panovníkem zaostalý mrzák? Vzal ale Sogolon znovu na milost a zplodil s ní druhou dceru Ďamaru.

Herečka Werewere Liking Ghepo hraje Sogolon Keďu, Benjamin Mbeki Sunďata Keitu v muzikálu Sogolon, Tunis, 2005|foto:Profimedia, ©

Sogolon Ďatovi bylo sedm let, když král náhle zemřel a vlády se zmocnila Sasuma Berete. Novým králem Mandingu se stal její syn Dankaran Touman. Sogolon s dětmi vyhnali do zadního dvora paláce a vystavili všeobecnému posměchu.

Jednou šla Sogolon požádat Sasumu o trochu baobabového listí na vaření. Sasuma se Sogolon vysmála. Prý ať si pro něj pošle svého vlastního syna! Sogolon tentokrát ponížení neunesla, popadla kus dřeva a svého syna v hněvu udeřila. Ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Sogolon Ďata byl z matčina chování v šoku, který zřejmě způsobil, že začal chodit. A aby jeho proměně bylo učiněno zadost, přinesl matce rovnou celý obrovský baobab.

Útěk před nenávistí

Síla, jak známo, imponuje, a tak se sláva desetiletého Sogolon Ďaty, z něhož se stal krátce nato Sunďata, roznesla po celém království. Sogolon Keďu se těšila obecné úctě. Dankaran Touman byl odsunut do pozadí a jeho matka začala kout nové pikle. Sogolon Keďu byla moudrá a tušila, čeho všeho je Sasuma Berete schopná, proto se rozhodla se svými dětmi raději odejít.

Následovalo strastiplné putování od jednoho panovnického dvora ke druhému, odevšad je vyháněla nenávist Sasumy Berete, kterou si žádný ze sousedních králů nechtěl rozhněvat. Až na dvoře Sumaba Sise ve Wagadou se Sogolon mohla zotavit ze své únavy.

Sunďatovi bylo již patnáct let, vedl si statečně v boji a začal si prosekávat cestu ke slávě. 

Jednoho dne Sogolon řekla svému synovi: „Nepodléhej klamným představám, tvůj osud není zde, tvůj osud je v Mandingu. Pravý okamžik nadešel. Já jsem splnila svůj úkol, tvůj teď začíná, synu, ale musíš se naučit čekat, každá věc má svůj čas.“

Do Memy tou dobou dorazili hodnostáři z Mandingu. Pátrali po Sunďatovi, aby zachránil jejich království, jehož se v době nepřítomnosti zmocnil král Sósů Samaoro Kante. Sunďata však nechtěl z Memy odejít, dokud v pokoji nepochová svou matku.

Pochoval matku, založil říši

Když se Sogolon Keďu dostalo náležitých posmrtných poct, vyrazil Sunďata do boje. Spojil se se sousedními královstvími a vytvořil skvělou armádu, s níž v roce 1235 porazil v bitvě u Kiriny krále Sosů. Od Nigeru až po Senegal založil slavnou říši, o jejíž slávě dodnes vyprávějí malijští „mluvící dokumenty“ – grioti. 

I my v Evropě se dnes obracíme k tzv. orální historii. Pochopili jsme, co Afričané věděli už dávno. Že totiž písmo může zabít paměť, protože necítí minulost, nemá vřelost lidského hlasu.

„Jak ubohé je vědění, které je spoutáno v němých knihách“, posteskl si griot Dželi Mamadou Kouyate. Mandingskou epopej v jeho podání zaznamenal v roce 1960 guinejský spisovatel Djibril Tamsir Niane. Osud Sogolon Keďu inspiroval kamerunsko-ivorijskou režisérku a dramatičku Werewere Liking, která v roce 2000 uvedla divadelní inscenaci Sogolon.

Jméno Sunďatovy matky si také v osmdesátých letech 20. století zvolil jako název své loutkářské skupiny malijský loutkář Yaya Coulibaly. A režisér Dany Kouyaté natočil v roce 1995 oceňovaný film Keita, dědictví griota, v němž Sogolon ztvárnila burkinabská herečka Blandine Yaméogo. Možná vás ale překvapí, že příběh Sunďaty zaujal také produkci Walta Disneyho a podnítil prý vznik slavného animovaného filmu Lví král.