4. října 2011

4. říjen 2011

Jazz Efterrätt: „2011“

Útočící barel (Lukáš Chejn, Petr Beneš)

„Jazzový zákusek“, tak bychom mohli přeložit švédský název skupiny Jazz Efterrätt, která působí na české hudební scéně již od roku 1998. Letos v červenci vydali své třetí CD, které bude součástí naší dnešní Mozaiky. Nese název „2011“ a bylo pokřtěno v rámci mezinárodního hudebního festivalu Proms. Kmotrem alba se stal slavný americký trumpetista a nositel Grammy, Bobby Shew, který také s kapelou v rámci křtu vystoupil. CD obsahuje 11 skladeb a všechny jsou původní. Poslechněme si nyní skladbu Magnolia, jejímž autorem je baskytarista Tomáš Uhlík.

Magnolia (Tomáš Uhlík)

Repertoár kapely Jazz Efterrätt se pohybuje na rozhraní mnoha žánrů – jazzu, funky, soulu, ale i latinskoamerické hudby, swingu či dixielandu. Členy ansámblu jsou saxofonista Martin Plachý, trombonista Jan Veverka, kytarista Lukáš Chejn, pianista Petr Beneš, baskytarista Tomáš Uhlík a bubeník Ondřej Pomajsl. Svoje první album s názvem Nakousnuto, obsahující převážně jazzové standardy, vydali v roce 2001. O pět let později vyšlo druhé CD, které již obsahovalo téměř výhradně skladby původní. Autorsky se na kompozicích nejvíce podílí saxofonista Martin Plachý, baskytarista Tomáš Uhlík a pianista Petr Beneš. Ten vyhrál letos v červenci skladatelskou soutěž OSA, pořádanou festivalem Bohemia Jazz Fest. Zvítězila jeho skladba Waiting for Art, která vyšla v loňském roce na stejnojmenném CD. Petr Beneš je také autorem následující skladby The Raven. V té se představí také host alba, trumpetista Jan Hasenöhrl.

02382885.jpeg

The Raven (Petr Beneš)

Green Shark (Tomáš Uhlík)

Hudební část dnešní Mozaiky zakončíme skladbou saxofonisty Martina Plachého One for Weewa v podání kapely Jazz Efterrätt.

One for Weewa (Martin Plachý)

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.