190 let Národního muzea, 190 let dobrodružství
Od 14. května do 21. září 2008 probíhá rozsahem menší, avšak podstatná výstava 190 let Národního muzea v hlavní budově v Praze na Václavském náměstí.
Jestliže se organizátoři rozhodli uskutečnit výstavu ke 190. narozeninám Národního muzea, tedy 10 let před skutečnými kulatinami a také nedlouho před rekonstrukcí hlavní budovy muzea, museli nutně zvolit neotřelý přístup představení události. Výstavu tak můžeme chápat i jako upozornění na současnou situaci muzea, umístěného na ostrově kultury obehnaném sítí magistrály. Padl sice už příslib pražských radních na zlepšení situace, nic ale ještě není definitivní. Rekonstrukce hlavní budovy začne v roce 2011 a už za necelý rok Národní muzeum převezme bývalou budovu Národního shromáždění, obývanou naposled Rádiem Svobodná Evropa. Muzeum je stále živý organismus, který už toho mnoho přečkal a ještě se snad mnohého dočká.
Za datum vzniku Vlasteneckého muzea je považován 15. duben 1818, kdy vlastenecká šlechta schválila návrh zřízení nového muzea. V tisku bylo publikováno provolání ke shromažďování veřejných příspěvků. Císař oficiálně potvrdil muzejní stanovy roku 1822 a muzeum podle nich spravovala soukromá společnost Vlasteneckého muzea v Čechách.
Dějiny muzea byly od počátku spjaté s vědeckým rozvojem. Připomeňme proto jména významných pracovníků, zoologa Antonína Friče, paleontologa Joachima Barranda či knihovníka a kustoda Václava Hanku. Od počátku muzeum získávalo množství přírodovědného materiálu díky nebezpečným exotickým výpravám, z nichž se mnozí už nevrátili jako např. vědec a mecenáš Tadeáš Xaver Haenke.
Vlastenecké muzeum se nejprve usadilo na Příkopech. V revolučním roce 1948 bylo jedním z důležitých center české politiky. To muzeu přineslo nepřízeň tehdejší vlády a vyrabování císařskými granátníky za tzv. svatodušních bouří. Budova muzea se ke konci 19. století začala rozpadat, proto pražská radnice darovala roku 1876 muzeu nový pozemek po tzv. Koňské bráně a konkurz na novostavbu vyhrál architekt Josef Schulz. Stavba a výzdoba se protáhly až do roku 1901. Budova sice disponovala skvostným slavnostním panteonem, ale nebylo v ní dost prostoru na depozitáře. Tento problém se vleče až do dnešních dnů.
Po vzniku ČSR je Národní muzeum již renomovaným ústavem. Pokračuje se v náročných expedicích a muzeum má stále své přívržence, kteří posílají z ciziny zdarma materiál. Zdánlivě bezvýznamným momentem by se mohlo jevit natáčení filmu Růžové kombiné režiséra Leo Martena v prostorách muzea. Hlavní hrdinka zde sjíždí po muzejním schodišti, což se setkalo s protestem odborných zaměstnanců muzea. To ukazuje na zdravé sebevědomí muzejníků a jejich odpor ke zlehčování muzejní práce, což je posílilo ve válečných letech. Ukázka z filmu je i součástí nynější výstavy.
Němečtí úředníci za okupace vědomě muzeu škodili a snažili se ho využít pro propagandistické účely. Muzeum přišlo také o většinu původního nábytku. V květnu 1945 se muzeum stalo svědkem bojů za osvobození. 5. května už ovládali povstalci horní část Václavského náměstí. 7. května zasáhla muzeum letecká bomba. Nikdo naštěstí nebyl zraněn a sbírky také neutrpěly velkou škodu, jen některé exponáty museli zaměstnanci sbírat v nedalekém parku. Otřes však způsobil vysypání mnoha okenních tabulek. Tvrdší zásah čekal muzeum 21. srpna 1968, kdy byla rozstřílena muzejní fasáda. Kvůli stavbě magistrály se Národní muzeum ocitlo tak říkajíc na dálničním ostrůvku.
Současná výstava byla slavnostně zahájena 13. května 2008 koncertem na muzejním schodišti. Telemannovo kvarteto zahrálo Smetanovu Luisinu, Jiřinkovou Polku a Dvořákovu Humoresku. Zmínění skladatelé se tak stali pomyslnými hosty na této události. První návštěvníky výstavy přivítali autoři výstavy PhDr. Milena Běličová a Mgr. Libor Jůn, muzejní plány představil generální ředitel národního muzea PhDr. Michal Lukeš. Přítomni byli náměstek ministra kultury Ing. Tesařík a ředitel slovenského Národního muzea PhDr. Barák. Všichni přáli Národnímu muzeu úspěchy, samozřejmě hodně návštěvníků a projevili úctu k Národnímu muzeu, k pevnosti, v níž se odehrála mnohá dobrodružství a jež nikdy nebyla dobyta ideologií uzurpátorů ani se zbraněmi v ruce.
