Zahozená šance mladého ptáčete

Příběh se odvíjí po dvou linkách. Tou zajímavější je příběh herečky (Taťjana Medvecká), která se zoufale bojí definitivního konce své kariéry, a tak se před našima očima zmítá tu jako lidská troska (opilá, bez zázemí a motivace), tu jako lačná samice, která si po boku mladého partnera dokazuje svou životaschopnost, jindy jako moudrá, životem protřelá glosátorka. Její příběh končí těžko uvěřitelným triumfálním uměleckým comebackem.

Mladý herec Chance Wayne (Michal Slaný), který se na herečku nalepil, přijíždí do svého rodného města, kam jej to táhne za dávnou láskou. Touha po návratu k časům mládí a neposkvrněnosti je však marná. Ve městě ho nenávidí a největším nepřítelem je otec jeho vyvolené vlivný politik Thomas Bob Finley. Ten se snaží všemožnými prostředky opět vyhrát volby a samozřejmě zbavit se nežádoucího nápadníka. Chance i přes mnohá varování odmítne odjet z města, a tak je ve finále vykleštěn. Tato dějová linka sice operuje se značným množstvím postav, skýtá však jen pramálo hereckých příležitostí. Kateřina Winterová je jako Havenly Finleyová unylá a nevýrazná podobně jako její otec Václav Postránecký, která nemá na postavu rázného politika dostatek energie (jde snad o hereckou indispozici nebo záměr?). Ještě smutnější je fakt, že mnohé z postav by se daly bez větších následků vyškrtnout.

Sladké ptáče mládí|foto: Národní divadlo

Hra je zjevně konstruovaná tak, aby poskytla příležitost mladému herci v roli Chance Waynea, který je však v podání Michala Slaného značným zklamáním. Wayne je floutek, který se v doprovodu legendy přijel do rodného města vytahovat. Jinak o jeho pocitech, motivaci a vnitřním sváru nevíme téměř nic. Proto vyzní i zcela hluše vyvrcholení ve formě kastrace. Michal Slaný se snaží naznačit Chanceovu překypující energii nepříliš přesvědčivým křepčením, hudební číslo je (nebo alespoň na první premiéře bylo) úplným fiaskem. Slaný je především nerovným partnerem Taťjaně Medvecké, která se v rámci pomyslného rozložení karet snaží o nemožné.

Nešťastná inscenace především nepřináší žádné rezonující téma a neuspokojuje ani v nejmenším odpověď na otázku, proč se vlastně hraje. Motiv, který se snaží rozehrát Taťjana Medvecká, zaniká bez odezvy v balastu bez silného příběhu a silných postav.