White Pearl Gallery. Nové místo pro výtvarné umění a kontemplaci je skryté hluboko pod úrovní pražské ulice

Základními kameny výstavy Perlorodky, ale i samotné galerie jsou osobní, hluboké a dlouhodobé vztahy se společným jmenovatelem. „Chtěla jsem, aby se první výstava týkala něčeho, co je každému vlastní. A vyvstalo téma sebeidentifikace,“ říká kurátorka Alexandra Karpuchina, která za galerií i první výstavou stojí.

„Je to proces, se kterým se všichni potýkáme v průběhu našeho života, každý den v menší či větší míře. Děje se to nevědomě, rychlost světa nás nenechává uvědomit si to, čím jsme ovlivněni, a čím můžeme ovlivnit svět v rámci své existence.“

Návštěvníci výstavy tak mohou vidět díla šesti velmi odlišných uměleckých osobností současné české výtvarné scény: Jiřího Davida, Vladimíra Skrepla, Michala Škapy, Jana Vytisky, Karímy Al-Mukhtarové a Epose 257.

Jiří David pro instalaci použil fotografii svých rodičů z roku 1965, kterou objevil v albu své maminky teprve před měsícem. „Chtěl jsem navodit pozitivní atmosféru šedesátých let, i ve vztahu s tím, co děje dnes kolem nás, v politické a sociální rovině,“ vysvětluje Jiří David. „A zkapávání bílé barvy z fotografie vytváří na obraze pod tím číslo 1965. Naproti tomu je na bílé zdi bílé slunce, které mizí, a které skoro nikdo nevidí.“

Instalaci dále doplňuje anotace básníka Ivana Wernishe „nelze věřit člověku, který nelže“. Je také velmi dobře skrytá, ale přesto viditelná. „Můžeme uvěřit umění, které umělec předkládá jakožto nějakou autentickou výpověď. Všechny tyto rozměry v sobě umění nese,“ dodává David.

Jako multimediální umělkyně inklinuje mladá a talentovaná Karíma Al-Mukhtarová ke kombinaci mnoha přístupů a technik. Perlorodkám věnovala například prošívaný dřevěný stůl.

„S touto technikou jsem začala někdy před čtyřmi lety. Jediné, co jsem v ateliéru měla, byly dřevěné trámy a pár kusů oblečení. Jednoho dne jsem se vzbudila a věděla jsem, že ty trámy chci vyšít. Byly to pro mě osobní totemy. Způsob, jak to udělat, jsem hledala asi půl roku. Je to v podstatě obsesivní práce, existuje pouze několik kusů,“ nastiňuje proces vyšívání do dřeva, kterému se, jak zjistila, věnuje, když dojde k zásadním zlomům v jejím životě.

Pod pseudonymem známý jako Tron tvoří umělec Michal Škapa. Vychází ze streetartové scény a dnes je neodmyslitelnou součástí pražské umělecké komunity. Pro Perlorodky vytvořil speciální projekt, který lehce vybočuje z jeho klasické tvorby.

„S mou tvorbou tyto obrazy spojuje středová mandala, mám teď na mysli obraz Zdroj. Je to vlastně takový kód. Dá se to připodobnit ke Slunci, k molekule, nebo třeba k DNA,“ přibližuje své dílo Škapa v ArtCafé. 

Perla je metaforou k samotnému místu prostoru galerie, jelikož se nachází ve vnitrobloku pod úrovní ulice, hluboko pod hladinou venkovního ruchu, jako perla ukrytá v tlusté krustě. Karpuchina navíc vidí souvislost jak s koncepcí výstavy Perlorodky, tak i s myšlenkou galerie, která má sloužit jako místo, kde lze odbočit z každodenního života, aby zde lidé našli čas na procítění a zamyšlení.

Perlorodky budou k vidění do 25. ledna 2018. Následující chystanou výstavou má White Pearl Gallery v plánu navázat na svůj plán představovat české aktuální umění s přesahem do AV média a analogu.