Vzpomínky jednoho lumpa

Už tehdy Pavel Vencl, po matce napůl Němec, totiž pochopil, že vlohy, jimiž byl jaksi obdařen navíc, mu dovolí při troše štěstí žít bez velké námahy a mnohem bohatěji, než jak ho k tomu zavazovalo jeho vzdělání. Je totiž geniální karbaník, dobrý boxer, ovšemže i bezskrupulozní milenec, hovoří plynně německy a anglicky, a podle toho všeho se také chová a zařizuje. Když ho však gestapo odhalí jako příživníka a vydírá ho, zaplete se s ním natolik, že řešení shledá už jen v útěku, který se mu od té chvíle stane trvalým údělem. Válka ho nezajímá - nevymyslel si ji přece, a tak před jakoukoliv zodpovědností za svět prchá pod cizími jmény a s falšovanými dokumenty z jedné země do druhé - přes Alpy do Švýcarska, Francie, Anglie a Ameriky a posléze až do Argentiny, všude podezřelý, sledovaný a pronásledovaný, také zaplétaný tu do mafiánských kruhů, tu do výzvědných služeb, aniž sám chce s kýmkoliv sebeméně spolupracovat. Proč také? Je přece na všem nezávislý profesionální hráč karet a s tím touží - často i za cenu nejvyššího ohrožení - vystačit. Kde mu z patálií nepomůžou karty nebo box, pomůže mu postel, sem tam i někoho zabije, naštěstí většinou tam, kde jde o sebeobranu nebo, jako třeba ve Francii, o dva esesáky, vlekoucí na popravu sestřelené letce. A tak Pavel Vencl bez jakýchkoliv vlasteneckých pohnutek přežije celou válku až po ten návrat do Československa, odkud však v r. 1949 opět prchá poté, co těsně před připraveným odletem zastřelí v blízkosti budějovického letiště dva své estébácké mučitele.

Vzpomínky...

Ačkoliv autor na několika málo místech možná popustil příliš uzdu své fantazii, postavu hochštaplera Pavla Vencla vybavil vším, co ji činí hodnověrnou - živým jazykem, způsoby chování, schopností všude se rychle adaptovat, ale i těmi trochu zbytečně dopodrobna popisovanými postelovými scénami, jakkoliv si lze bez nich tak prohnaného grázla stěží představit. Buď jak buď, František Niedl umí výborně vyprávět a udržet čtenáře v napětí až do poslední stránky. Jeho Pavel Vencl není samozřejmě hochštapler z rodu třeba Mannova Felixe Krulla, zato je to jakoby naruby viděný ahasver ryze české provenience, tím hůř, že zneužívající pro své sobecké cíle svého vzdělání a intelektu. Jisté morální poselství takového zmarněného lidského osudu ponechává však Niedl v podtextové rovině románu v naději, že je dostatečně zřetelné a že se čtenářům během četby poodkryje samo. V žánru dobrodružné literatury to pravděpodobně není poselství malé a ani obvyklé.

Recenze Věroslava Mertla

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.