Vývoj románové poetiky Milana Kundery a Náhlá smrt

Milan Kundera: Umění románu
Milan Kundera: Umění románu

Nakolik atraktivní je dílo Milana Kundery pro studenty bohemistiky? A proč jim jako téma písemných prací nebývá doporučováno? O tom hovoří Kryštof Eder, který se ve své bakalářské práci věnoval vývoji poetiky v románech autora světové proslulosti. Jako předzvěst blížícího se veletrhu Svět knihy je debata Anežky Charvátové o knize mexického spisovatele Álvara Enrigueho.

Profesor Ústavu pro českou literaturu a komparatistiku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Jiří Holý, oponent bakalářské práce studenta bohemistiky Kryštofa Edera se vyjadřuje ve svém posudku pochvalně vůči přístupu zvolenému k tématu, totiž zkoumání vývoje románové poetiky Milana Kundery v jeho česky psaných románech, především mezi Žertem a Nesmrtelností. Oponent chválí přístup: „Z dosavadních prací věnovaných Milanu Kunderovi se opírá o úvahy Sylvie Richterové, Jiřího Kotena a Bertranda Viberta a jimi inspirován předkládá tezi, že román Nesmrtelnost, jeho vypravěčská strategie i tematická struktura (na příkladu tématu smrti a tématu poezie) se liší od předchozích Kunderových próz. Vyvrací tak názor těch badatelů, kteří představují Kunderovo prozaické a románové dílo jako koherentní celek.“

Milan Kundera

 Čas mezi Žertem a Nesmrtelností

Kryštof Eder objasňuje své motivy volby tématu bakalářské práce: „Mým záměrem bylo trochu nabourat zavedenou představu o tom, že autor těmi přinejmenším česky psanými díly stvořil nějaký koherentní text. Srovnáme-li Žert a Nesmrtelnost, tak vývoj tam je patrný. Proměňují se témata tak výrazně, že je dokonce možné je označit za protikladné.“ V rozhovoru se dotkneme specifik autorského gesta, pojmu imagologie i míry, v níž je poslední česky psaný román Milana Kundery, Nesmrtelnost, už zároveň dílem francouzským. Představu o práci Kryštofa Edera vhodně doplňují také slova vedoucího jeho bakalářské práce, Michaela Špirita: „Hledisky, která autor bakalářské práce vypracovává, se staly v obou prózách různě rozvíjená témata smrti a poezie. Na popisu struktury obou románů (zejména jejich vypravěčských hlasů) a podrobným sledováním vytčených prvků došel Eder k závěru, že ´z hlediska vypravěčských strategií se na první pohled zdá, že nejvíce se od ostatních románů odlišuje Žert, avšak při bližším zkoumání je možné za nejvíce se odlišující považovat Nesmrtelnost´.“

Metafora „náhlé smrti“ ve stejnojmenném historickém románu Mexičana Álvara Enrigueho

Alvaro Enrigue

Letos uplynulo pět set let od chvíle, kdy devětatřicetiletý Extremaduřan Hernán Cortés, který do té doby nic kloudného nedokázal, přirazil se svým loďstvem ke břehům dnešního mexického státu Veracruz. A v nakladatelství Paseka přímo k tomuto výročí vychází román Náhlá smrt mexického autora Álvara Enrigueho (nar. 1969), který si s dobýváním a kolonizací Mexika pohrává jako jeho románové postavy s tenisovými míčky. Román, vystavený na půdorysu tenisového zápasu a členěný na sady a sety, se odehrává na tenisovém dvorci, kde proti sobě stojí soupeři, kteří spolu tenis pravděpodobně nikdy nehráli, ale mohli by: milánský malíř Caravaggio a vrcholný představitel španělského barokního písemnictví Francisco de Quevedo. Míček a s ním i děj, do něhož vstupuje ironickými poznámkami vypravěč a je plný vtipných anachronismů, létá i mezi Starým a Novým světem a pomocí metafory kulatého míčku a hry nově nasvěcuje konec jedné éry lidstva a počátek moderní doby.

Román přeložil Michal Brabec, který prvního českého Álvara Enrigueho a jeho román Podchlazení uvedl r. 2014 v nakladatelství FRA. Tehdy přijel autor svůj první překlad do češtiny uvést osobně, letos zavítá do Prahy zase, tentokrát jako host Světa knihy, věnovaného latinskoamerické literatuře. Kromě řady besed bude mít i autogramiádu románu Náhlá smrt.