Výtvarnice a ilustrátorka Martina Špinková
„Bylo to v době, kdy u nás málokdo věděl, co je hospic, a troufám si říci, že termín ´domácí hospic´ neříkal nic nikomu. Martina Špinková se stala na 11 let ředitelkou domácího hospice Cesty domů. Podle vzoru Cesty domů máme dnes v ČR několik domácích hospiců – nabízejí mimo jiné služby pro pozůstalé (těm, kterým v nedávné době zemřel někdo blízký a uvítali by pomoc, radu či sdílení). Martina Špinková se snaží přispět k tomu, aby se umírání v naší zemi stalo méně smutným."
Tak začínala článek o Martině Špinkové v Telefonotéce před dvěma lety kolegyně Jana Klusáková. A právě proto, že o Cestě domů a jejím poslání hovořila Martina Špinková už nesčetněkrát, rozhodl jsem se představit vám tuhle milou dámu a maminku sedmi dětí především jako ilustrátorku, výtvarnici a grafičku.
Jako osobnost, která je pro své okolí velmi inspirující. I když o Cestě domů, kde je dnes Martina vedoucí malého nakladatelství, jsme samozřejmě nemohli nemluvit. Vždyť umírání patří k našemu životu stejně jako narození a mnoho dalších (ne)důležitých okamžiků. A právě podle nich Martina Špinková vybírala pro vysílání hudební ukázky.
Dětství, láska, svatba, vášeň, radost a smrt i věčnost – to jsou témata, která v rozhovoru s Martinou Špinkovou uslyšíte nejen v notové osnově, ale někde i za slovy - v pocitech, které jsou sice přes mikrofon nesdělitelné, ale pozorným posluchačům blízké.
Martina Špinková se od roku 1984 věnuje volné a užité grafice a ilustraci. Ilustrovala více než 50 knih, vydala tři básnické sbírky. Devět let působila také jako ředitelka hospicového občanského sdružení Cesta domů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
