Výběr z denního tisku, 9. června 2011

Autor, který po exilu celé rodiny do Francie po prohrané španělské občanské válce zažil ještě Buchenwald za protinacistický odboj byl v českém prostředí uveden v roce 1967 románem Velká cesta, popisujícím převoz právě do Buchenwaldu. Po třicetileté odmlce pak česky vyšly vzpomínky Psaní nebo život. V nich Semprún mluví o literatuře jako o věci, která autorovi umožní přežít, co přežil. Posledním u nás vydaným dílem je román Bílá hora. Ve všech svých dílech čerpá Semprún z fragmentů vzpomínek na klíčové okamžiky svého života. „Se smrtí vězně číslo 44,904, odešla paměť 20. století“, psal včera španělský EL PAÍS.

Hospodářské noviny, Lidové noviny a Právo přinášejí krátké sloupky o programu letošního karlovarského filmového festivalu. První červencový týden se na filmové přehlídce mimo hlavní soutěž objeví také filmy, které během posledního roku zaujaly na významných zahraničních festivalech: z Berlienale je to například Turínský kůň Bély Tarra, vítězné íránské drama Rozchod Nadera a Simin nebo 3D dokument Wima Wenderse věnovaný jedné z největších postav moderního tance Pině Baush. Z festivalu amerického nezávislého filmu Sundance pak přijede apokalyptická romance Dokonalý smysl, či experimentální Život v jednom dni postavený na klipech ze serveru Youtube.

Nejen naše vltavská Mozaika po osmé hodině, ale také Hospodářské noviny a Lidové noviny se dnes věnují na svých stránkách vystoupení italské mezzosopranistky Cecilie Bartoli. Kdo je Cecilia Bartoli, čemu se věnuje a s jakým repertoárem dnes večer vystoupí v pražském rudolfinu se dočteme v článku Heleny Havlíkové v LN, který je doplněn krátkým rozhovorem. Hlas je podle Bartoli jako uhlík, kus surového kamene. Teprve když se opracuje, získá cenu.

Den poté, co ministerstvo kultury oznámilo sloučení Národního divadla a Státní opery Praha, pozval ředitel ND a pověřený ředitel SOD Ondřej Černý vybrané novináře k rozhovoru o problémech transformace. Jedním z nich byla i Radmila Hrdinová, která shrnula celou diskuzi na stránkách dnešního Práva tak, aby se čtenáři mohli orientovat v plánovaných změnách. Stále omílané tvrzení, že konkurenceschopný je jen jeden silný divadelní subjekt doplnila už také teze, která snad lépe odhaluje část zákulisí celé transformace: „Národní divadlo by tak mělo získat větší prostor pro pěstování české klasiky“. Co kromě růstu platů jejích zaměstnanců získá Státní opera zůstává však nezodpovězeno.