Výběr z denního tisku, 30. září 2011

Jak už bylo zmíněno, také Jitka Molavcová gratuluje Jiřímu Suchému k jeho zítřejšímu jubileu a to v dnešním Právu. Ke krátkému textu samotné gratulace připojuje také poetický rozhovor. Suchý má prý duši dítěte, která se proměňuje podle únavy, radosti, smutku, zážitků spíše než s konkrétním věkem. Molavcová píše: „Všechno je cizí, jen čas je náš. A ten běží, kličkuje, jako zajíc...Některých lidí jakoby se ten spěch ani netýkal. Nestárnou, ale zrají.“ V Právu se také dočtete první tištěnou recenzi filmu Alois Nebel. Věra Míšková v ní nejdřív vzpomene zázemí a historii celého projektu, pak se už obrací ke kvalitám a nedostatkům filmu.

Z přísně scénáristického hlediska je Nebel prý místy nepřehledný a skládá děj z útržků, v pointě je naopak až příliš doslovný. Dlouho počítá s divákem, který je buď dostatečně poučený, anebo potřebuje nepotřebuje všechno vědět – stačí mu, že cítí. Miroslav Krobot hraje prý Nebela tak, že si na jeho místě prakticky nelze představit jiného herce. Nakonec Rudišovi, Švejdíkovi a Luňákovi se prý podařilo natočit film, který promlouvá především obrazem a výtvarnou koncepcí, což ve spojení s maximálně úspornými dialogy a skvělými hereckými výkony utváří jeho celkovou atmosféru. Nejde jen o neobvyklou technologii, ale také o šťastně zvolený kraj Jesenicka, kde krajina dokonale souzní s rytmem železničních pražců a mlhou – ať faktickou, nebo tou v Nebelově hlavě. Mladá fronta přináší zprávu o dalších plánech ministerstva kultury s Národním divadlem a Státní operou, po jejich sloučení by měla vzniknout správní rada, obsazená především ekonomy a právníky. Jejím hlavním úkolem bude prý kontrola ekonomické činnosti ND a pravomocí také návrh na odvolání ředitele. V dalších sezónách pak má transformace pokračovat konkurzem na ředitele ND a rekonstrukcemi Státní opery a Annenského areálu baletu. V nakladatelství Fra vyšel výbor povídek kubánského exilového autora Carlose Victorii s názvem Stíny na pláži v překladu Petra Zavadila a HN o výboru přinášejí rozsáhlou recenzi. Kubánský autor je prý značně autobiografický, často povídky začínají jaksi z ničeho, jakoby naivními deníkovými zápisky, avšak to je prý jen první dojem a klam. Poté se totiž vzedme vlna velké literatury, píše Ondřej Horák. Carlos Victoria patří ke kubánské generaci Mariel a to spolu s Reinaldem Arenasem a Guillermem Rosalesem, laťku vysoce nastavenou svými souputníky prý úspěšne dorovnává.

Hospodářské noviny také přinášejí rozsáhlou recenzi Jana Folla na novou inscenaci Martina Huby v pražském divadle v Řeznické. Adaptace televizního snímku Ingmara Bergmana „Po zkoušce“ pojednává o úskalích herectví a Huba v ní prý zviditelnil démony divadelního zákulisí. Inscenace prý totiž nabízí zasvěcenou esej o divadle i nemilosrdnou anamnézu existence v jeho čarovném i ničivém zakletí a patří prý k vrcholům letošní sezóny v Řeznické. Lidové noviny se zabývají ekonomickým stavem národní galerie po odchodu Milana Knížáka z jejího čela. Ekonomický stav byl podle nového ředitele NG Vladimíra Rösela dlouhodobě zkreslován, reálné náklady na provoz byli vyšší než se uvádělo, sanovalo se nesystémovými prostředky. Ke 30. červnu vyplynul v pololetní uzávěrce nesoulad mezi plánovanými a skutečnými výdaji ve výši 20 milionů korun a nejedná se prý o konečnou částku. V nákladech se pak prý postupně přestalo dostávat na výstavní program a prezentaci galerie samotné. NG přestala dělat výstavy a byla odkázána na granty, což se mimo jiné prý projevilo také na poklesu návštěvnosti.

Nakonec ještě hudební zpráva z titulních stran. O projektu MusicJet. Ten má sloužit k oživení českého hudebního průmyslu. Nově zřízená internetová stránka zpřístupní více než milion skladeb zdarma. Cílem je zastavit prudký propad prodejů hudebních nosičů. K poslechu MusicJetu bude potřeba instalovat speciální porgram, přes nějž je možné hudbu poslouchat, MusicJet bude fungovat jako ústřední digitální archiv s domácími i zahraničními vydavatelstvími.