Výběr z denního tisku, 23. září

Všechny hlavní deníky se dnes věnují včerejšímu vyhlášení výročních cen Magnesia Litera pro Knihu desetiletí. Vítěznou cenu si odnesla sbírka povídek „Možná, že odcházíme“ Jana Balabána, cenu za knihu desetiletí pro děti dostal Pavel Šrut za Lichožrouty. V Mladé Frontě dnes se kromě úryvků letošních verdiktů poroty dočteme ty z roku 2005, to když si Jan Balabán za svou sbírku povídek odnášel první Magnesii Literu. Důvodem prý bylo, že se mu podařilo vyslovit obecnější pocit úzkosti ze života, který na počátku tisíciletí zřejmě provázelo střízlivění z budovatelských nadějí devadesátých let. Pocit opuštěnosti člověka, jehož vize se ztrácejí v nedohlednu a dřívější jistoty přestávají platit. Je to prý pocit míjení se životem. V Mladé frontě najdeme také krátký rozhovor s Pavlem Šrutem. Ano, týká se ocenění, dalšího připravovaného dílu lichožroutů a také připravovanému filmu. Cena sama je prý spíš pro nakladatele, Šruta taková ocenění vedou totiž k lenosti. Ondřej Horák v Hospodářských novinách vyzdvihuje, že Balabánův povídkový soubor v době svého vydání nezískal jen Magnesii Literu, ale také Knihu roku LN a nominaci na státní cenu za literaturu. A do třetice, Lidové noviny se převážně věnují zázemí samotné literární soutěže a pozadí udílení cen. Čemuž se budeme věnovat i v dnešní Mozaice po osmé. Lidové noviny také věnují krátký sloupek další literární ceně, jejíž letošní laureát byl včera oznámen. Jde o Cenu Jaroslava Seiferta a získal ji Karel Šiktanc. Čtyřiaosumdesátiletý básník je tak prvním, kdo cenu obdržel dvakrát: v roce 1989 mu byla přiřčena ještě coby proskribovanému spisovateli. Druhé ocenění porota prý zdůvodnila neutuchajícím úsilím o „hledání nových možností osobitého básnického jazyka“. V Právu se dnes Radmila Hrdinová ve své kritice vrací ke středeční premiéře projektu Můj soused můj nepřítel v ateliérech národního divadla. O mezinárodním projektu jsme informovali také v Mozaice, na našich stránkách je rozhovor s tvůrci projektu, režisérkou Viktorií Čermákovou a hercem Davidem Matáskem. Téma prý bylo zvoleno správně, jak dokazují události ve Šluknovském výběžku, bohužel se prý však totéž nedá říct o výsledku. Dramaturgicky chaotickému slepenci, který chce být stejně zábavným jako naléhavým, se prý nedaří ani jedno. Hrdinová nechápe, proč inscenátoři nutili jednotlivé aktéry – mezi jinými Ladislava Gorala nebo Vojtěcha Lavičku – poskakovat v neobratně napsané frašce na jevišti a nenechali je prostě promluvit o palčivých tématech, proč nakonec nezazní něco z toho, co inscenátoři napsali do programu. „Je to prohraná šance“ píše Hrdinová. Ještě MF se dnes dvakrát věnuje divadlu, jednou ve zprávě o plánované nedělní premiéře souboru Cirk La Putyka v divadle Minor a jejich macourkovském „A cirkus bude?!“, podruhé v kritice Zuzany Drtilové na inscenaci Sexu noci svatojanské v pražském divadle pod Palmovkou. Allenovi by prý prospělo více Allena a vysloužil si tak jen 50 procent.