Výběr z denního tisku, 13. února

Věra Míšková sleduje pro Právo průběh Berlinale. Včera byl na programu očekávaný snímek dvou íránských režisérů. Kamboziya Partovi přivezl do soutěže film Pardé, který natočil s kolegou Jafarem Panáhím, který je za svou politickou aktivitu už několik let zavřený v domácím vězení a dvacet let má zákaz točit filmy. Společně film natočili právě uvnitř vily – domácího vězení. Hráli v něm sami spolu s hrstkou herců. Včera byl na Berlinale uveden také film Vedlejší účinky Stevena Soderberga. Podle Míškové je to zábavný thriller, který má napětí, spád, výborné herce a překvapivou pointu prý probral festivalové diváky.

Hospodářské noviny dnes nabízejí jedno fotografické téma. Pro věrné líčení odsunu Němců se prý hodí nejlíp panenky, tvrdí fotograf Lukáš Houdek, který vystavuje souběžně na pražské letenské zdi a v Národní technické knihovně. Jeho černobílé fotografie evokují dokumentární záběry z konkrétních vražedných excesů během poválečného odsunu. Místo lidí jsou na nich strnulé plastové panenky.

„Chtěl jsem, aby fotky vypadaly reálně, jako dokument. Ale zblízka je jasné, že to tak není. Panenky mají pozitivní výrazy, což je zneklidňující: jak vrahové, tak oběti se usmívají. Tím se dotýkám postoje části naší společnosti, která se tyto činy snaží bagatelizovat nebo přímo popírat,“ odpovídá Houdek na otázku, proč právě panenky. Fotograf pochází ze Stříbra a k tématu se dostal tak, že pátral po osudech poničených německých hrobů a hřbitovů. Příběhy hrobů sice nenašel, ale o všem, co při tom posbíral, chtěl podat zprávu. K fotce se pak Lukáš Houdek dostal po aktivismu jako k jinému způsobu komunikace a vyrovnávání se s traumaty. „Umění je stravitelnější a přitom také předává informace.“

Aleš Palán se v Hospodářských novinách kriticky zaměřuje na román Zvíře, nezvíře Franka Westermana. Kniha popisuje dějiny dvacátého století na příběhu koní – lipicánů. Posedlost touto vyšší koňskou rasou za Habsburků, jejich osudy během světových válek i války balkánské, které se autor účastnil jako zpravodaj přímo na místě masakrů, rasové křížení Mendela nebo rumunského diktátora Caucesca atp. Nápad je prý geniální, Westerman se ale neubrání zevšeobecňujícím politickým soudům. A co je v žurnalistice kladem, je v literatuře kontraproduktivní.

Jednu knižní novinku představuje Jiří Peňás v Lidových novinách: knihu Soicietas Contraalcoholica Doctoris Rimsae – Protialkoholní společnost doktora Římsy. Římsologie je těžko definovatelný fenomén, který se prý určuje sám sebou. Římsologie za jeden ze svých znaků považuje bezbřehost, a od začátku 70. let, kdy vznikla, se rozvíjí hravostí, úctou k mystifikaci a intelektuálním elitářstvím. Není určená publiku. Tedy až do dnes, kdy o ní vychází v nakladatelství Paseka publikace.

Paseka je s římsologií – s kroužkem badatelů a intelektuálů scházejícím se po hospodách – spjatá původem vzniku. Oba subjekty vycházejí z kultu Josefa Váchala a jeho Krvavého románu, který vyšel v roce 1970 v nákladu jedenácti tisíc výtisků. Badatelka Lenka Pořízková prý shromáždila v knize celou sumu římsologického vědění a konání.