Vratné lahve
Rodinný projekt Jana a Zdeňka Svěrákových se dral na svět pomalu a bolestně - jakoby okolnosti vzniku chtěly vytvořit kontrapunkt výslednému tvaru. Několikrát přepisovaný scénář a dohadování mezi synem-režisérem a otcem-scénáristou nakonec přece jen přivedlo do kin film typicky svěrákovský. Příběh dráždivě vzbuzující otázky o případné autobiografičnosti je příběhem o touze a chuti po životě ve věku, v němž je to považováno za téměř nežádoucí. UVNITŘ TRAILER!
Profesor Tkaloun (Josef Svěrák) odchází ze školy z prostého důvodu - nezvedení žáci a drsnější podmínky výuky způsobí, že už tam "nechodí rád". Odmítne se ale smířit s životem "důchodce", tak jak ho k tomu tlačí okolí i bělovlasí vrstevníci v parku, a hledá si další cesty životem. Poté co "narazí " (doslova) coby messenger-senior, nechá se zaměstnat jako brigádník v okénku místní samoobsluhy, kde přijímá vratné lahve. Díky jeho přístupu i síle osobnosti se kolem něj zakrátko vytvoří mikrosvět postaviček počínaje kolegou-lampasákem t.č. ve výslužbě (Pavel Landovský), přes neprůbojného skladníka s jeho drsnými pravdami o životě (Jan Budař), dívku s tajemstvím až po stařenku, jíž se z rajčat zvedá žaludek, ale když jsou za půlku pár jich koupí.
Ústředním motivem ale zůstává Tkalounův vztah se ženou Eliškou (skvělá Dana Kolářová). Oddělené spaní, výčitky "s tebou už není ani sranda ani láska" nebo jemné šťouchance před televizí jen opatrně poukazují na to, co se stane s manželstvím po čtyřiceti letech. Svět profesora literatury korunují nečekaně bizarní erotické představy, ve kterých se objevuje kolegyně ze sborovny i zástupkyně ředitelky, protože Tkaloun sice pořád ještě chce, ale už tak docela nemůže.
Vratné lahve nejsou jen o veselých věcech, ale veselý film to je - i když trochu nahořkle. Příběhy postav hlavních i vedlejších jsou protkány jemným předivem žertů, úsměvných momentů a vtipně vypointovaných situací zcela v duchu tradice "české laskavé komedie". Legraci si tvůrci neodpustí ani v závěrečné katarzi při letu balónem, ač by se tu zvážnění možná slušelo, stejně jako mohli Tkalounovi přidat ještě o malinko víc dědkovské protivnosti, aby mu ta aureola tak nezářila. Spolu s figurkařením "orloje" postav zjevujících se u okénka a narafičenými odkazy a připomínkami sebe samých (Kolja, ansámbl divadla Járy Cimrmana) jsou to ale jen malé vady na kráse.
Formálně jsou Vratné lahve poctivě natočeným a řemeslně bezvadně zvládnutým filmem, na který můžete vzít babičku i mladší sourozence. Obsahově přinášejí - a v tom vidím jejich největší devizu - téma stáří, okoukanosti, úbytku energie a jakéhosi samovolného vyčerpání vztahů. Že tak činí laskavě a s humorem je příjemné - vlídnost tu působí jako záchranná síť před nepříjemnými pravdami. Odvahu tu síť na chvilku odstranit a nechat diváka ať si natluče zadek projevují tvůrci jen v náznacích - to co na Vratných lahvích bolí (a tedy posouvá dál) nechávají běžet jen v druhém plánu. Škoda - kdyby ve filmu o vážných věcech zahráli i na vážnější struny, určitě by mu to neublížilo, spíš naopak.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Falcon
Vratné lahve, ČR, komedie, premiéra 8.3. 2007
Scénář: Zdeněk Svěrák, režie: Jan Svěrák, kamera: Vladimír Smutný, hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Pavel Landovský, Jiří Macháček, Tatiana Vilhelmová, Nela Boudová, Jan Budař
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
