Vratné lahve

23. březen 2007

Rodinný projekt Jana a Zdeňka Svěrákových se dral na svět pomalu a bolestně - jakoby okolnosti vzniku chtěly vytvořit kontrapunkt výslednému tvaru. Několikrát přepisovaný scénář a dohadování mezi synem-režisérem a otcem-scénáristou nakonec přece jen přivedlo do kin film typicky svěrákovský. Příběh dráždivě vzbuzující otázky o případné autobiografičnosti je příběhem o touze a chuti po životě ve věku, v němž je to považováno za téměř nežádoucí. UVNITŘ TRAILER!

Profesor Tkaloun (Josef Svěrák) odchází ze školy z prostého důvodu - nezvedení žáci a drsnější podmínky výuky způsobí, že už tam "nechodí rád". Odmítne se ale smířit s životem "důchodce", tak jak ho k tomu tlačí okolí i bělovlasí vrstevníci v parku, a hledá si další cesty životem. Poté co "narazí " (doslova) coby messenger-senior, nechá se zaměstnat jako brigádník v okénku místní samoobsluhy, kde přijímá vratné lahve. Díky jeho přístupu i síle osobnosti se kolem něj zakrátko vytvoří mikrosvět postaviček počínaje kolegou-lampasákem t.č. ve výslužbě (Pavel Landovský), přes neprůbojného skladníka s jeho drsnými pravdami o životě (Jan Budař), dívku s tajemstvím až po stařenku, jíž se z rajčat zvedá žaludek, ale když jsou za půlku pár jich koupí.

Ústředním motivem ale zůstává Tkalounův vztah se ženou Eliškou (skvělá Dana Kolářová). Oddělené spaní, výčitky "s tebou už není ani sranda ani láska" nebo jemné šťouchance před televizí jen opatrně poukazují na to, co se stane s manželstvím po čtyřiceti letech. Svět profesora literatury korunují nečekaně bizarní erotické představy, ve kterých se objevuje kolegyně ze sborovny i zástupkyně ředitelky, protože Tkaloun sice pořád ještě chce, ale už tak docela nemůže.

Vratné lahve

Vratné lahve nejsou jen o veselých věcech, ale veselý film to je - i když trochu nahořkle. Příběhy postav hlavních i vedlejších jsou protkány jemným předivem žertů, úsměvných momentů a vtipně vypointovaných situací zcela v duchu tradice "české laskavé komedie". Legraci si tvůrci neodpustí ani v závěrečné katarzi při letu balónem, ač by se tu zvážnění možná slušelo, stejně jako mohli Tkalounovi přidat ještě o malinko víc dědkovské protivnosti, aby mu ta aureola tak nezářila. Spolu s figurkařením "orloje" postav zjevujících se u okénka a narafičenými odkazy a připomínkami sebe samých (Kolja, ansámbl divadla Járy Cimrmana) jsou to ale jen malé vady na kráse.

Vratné lahve

Formálně jsou Vratné lahve poctivě natočeným a řemeslně bezvadně zvládnutým filmem, na který můžete vzít babičku i mladší sourozence. Obsahově přinášejí - a v tom vidím jejich největší devizu - téma stáří, okoukanosti, úbytku energie a jakéhosi samovolného vyčerpání vztahů. Že tak činí laskavě a s humorem je příjemné - vlídnost tu působí jako záchranná síť před nepříjemnými pravdami. Odvahu tu síť na chvilku odstranit a nechat diváka ať si natluče zadek projevují tvůrci jen v náznacích - to co na Vratných lahvích bolí (a tedy posouvá dál) nechávají běžet jen v druhém plánu. Škoda - kdyby ve filmu o vážných věcech zahráli i na vážnější struny, určitě by mu to neublížilo, spíš naopak.

Vratné lahve

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Falcon

Vratné lahve, ČR, komedie, premiéra 8.3. 2007

Scénář: Zdeněk Svěrák, režie: Jan Svěrák, kamera: Vladimír Smutný, hudba: Ondřej Soukup

Hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Pavel Landovský, Jiří Macháček, Tatiana Vilhelmová, Nela Boudová, Jan Budař

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, projektový manažer ČRo

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.